Nemám soucit, se mnou ho taky nikdo neměl

Nedávno mi někdo řekl:

Se mnou taky nikdo neměl soucit,

proč bych ho měl mít já?

...

Dítě, kterému bylo ukřivděno, které zatrpklo,

často vyroste v dospělého, který nechce dávat,

nechce začít, dávat jako první

Zároveň je podezřívavý a nevěří, že by mu druzí

mohli dávat z čistého srdce,

že tím nic nesledují... anebo že třeba nedávají

(lásku, pozornost, péči...)

jen proto, aby se otevřel, stal se zranitelným

a oni do něj potom zatnuli dráp

...

Takový člověk tedy nedává, ani nepřijímá

Je izolovaný, strádá nepropojením,

neprolínáním citu, nezná uklidňující vzájemnost

Tento postoj se zákonitě promítá

do všech oblastí jeho života

V sexu tudíž nedává své tělo a duši,

chce něco dostat, ale nebýt vděčný, urvat si

...

Zvlášť nápadný bývá jeho životní filosofie

v přístupu k vlastním dětem

Má pocit, že by měly být vděčné

a je naštvaný, někdy až nenávistný,

pokud vděčné nejsou

S dětmi je totiž v pasti – musí dávat,

nestarat se o děti je dokonce trestné,

takže jde proti své životní strategii

a cítí se zneužitý

Nechápe, že děti prostě nejsou vděčné,

dokud jsou dětmi, nechápou souvislosti

Rodiče je přivedly na svět a mají povinnost se starat,

není to dobrovolné dávání jaksi navíc, z dobré vůle,

ale samotný základ konceptu dětského bezpečí

- že hojně dostávám jen proto, že jsem

A nemají ani srovnání s tím, kolik v dětství

dostávali jejich rodiče a nemohou cítit úlevu

nad tím, že V POROVNÁNÍ s rodiči dostávají víc

Nutit je vnímat, jak rodiče trpěli

a ony se mají jako králové,

vede jen k pocitům viny

...

Překonat hluboko uložené psychologické překážky,

které brání dávání a přijímání,

je dlouhodobá práce

Potřebuji se naučit chápat, jak fungují traumata

Jak slupky zranění a dětských strategií přežití

bránily mým rodičům chovat se tak,

jak jsem potřeboval,

ale přesto můžu věřit, že jakýsi neúprosný

zákon přírody

nutí rodiče dávat dětem VŠECHNO, co mohou

- co skrze slupky svých traumat mohou -

po materiální i citové stránce

Všechno, ani o trochu míň,

ani o deko míň, opravdu

Vydali se zcela, ze všech sil

Dokud tomu neuvěříte,

nemůžete se uzdravit

...

A až se dostanete z křeči dětského pocitu křivdy,

můžete začít vnímat,

jak vlastně funguje energetická výměna

Jaká je to radost, jaká síla

Můžete se otevřít přijímání

(například uvěřit, že vás někdo může mít

doopravdy rád)

a z darů, které dostanete, dát trošku nazpět

anebo poslat dál

A až pocítíte slast, pocit hojnosti,

který je ve vzájemném prolínání a obdarovávání

obsažen,

dostaví se vděčnost za všechny prožité lekce,

za možnost obsáhnout vyšší úroveň

vědomého lidství

A taky soucit,

nebo spíše hluboké pochopení

pro lidi, kteří k poznání teprve

směřují

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz