Abychom mohli omezení překonat, musíme je přijmout
Napsala mi kamarádka s prosbou o vysvětlení věty z knihy
Tělo východu, mysl západu,
kterou používáme jako učebnici k probíhajícímu kurzu:
"Abychom mohli omezení překonat,
musíme je přijmout."
...
Naše zranění
a strategie přežití z nich vyplývající
(ty nám umožňují kroužit a nedotýkat se své bolesti),
jsou tím hlavním, co nám v životě způsobuje různá omezení
...
Dokud ODMÍTÁM VIDĚT A PŘIJMOUT,
že jsem například přecitlivělý na kritiku
nebo se k smrti bojím opuštění,
jsem nesmírně omezený v partnerském vztahu
Musím se třeba úzkostlivě snažit
chovat se tak, abych nebyl kritizován
Anebo se vzdát vřelé blízkosti a být preventivně
s partnerem na válečné stezce
Anebo se vzdát vztahů zcela...
Když se bojím opuštění, můžu se snažit,
aby partner nepřicházel do styku s ženami,
kontrolovat ho, snažit se udělat ho na sobě závislým,
při prvním náznaku ohrožení ze vtahu odejít a tak dále
To jsou pořádná omezení
...
Jedna klientka mi právě vyprávěla o své mamince,
která odmítá přijmout zodpovědnost za svá zranění
a emoce z nich vyplývající,
a tak se teď už několik týdnů
„nemůže“ setkávat s milovanou vnučkou,
protože, byť tím nesmírně trpí,
musí doma čekat, až se jí dcera omluví
za jakousi pomyslnou křivdu
...
Moje kamarádka se mně ale ptala na situaci,
kdy si přeje odejít ze svého dlouholetého zaměstnání,
které ji už nebaví a svazuje
Ptala se, jestli musí přijmout svou stávající práci,
i když už vůči ní cítí odpor
Nedává jí to smysl...
Podle mně ale přesně o to jde
Všechno, co máme ve svém životě,
je vyjádřením nás samých
Typ partnera, práce, konkrétní přátelé, náš vzhled
- dlouhé vlasy, modré vlasy, holá hlava...
Může se samozřejmě stát, že se něco v našem vnitřním nastavení
pohne, přežije, vyvine
a přestane nám dávat smysl
Vlasy si odmodříme, tetování necháme odstranit,
odejdeme z práce, najdeme si nové přátele...
Než k tomu ale dojde, uplyne nějaký čas
...
Na začátku je tu právě jen ten odpor, nechuť
k onomu starému, co nás už nevyjadřuje
... nemáme ale ještě přenastavenou celou síť
vnitřních přesvědčení,
ani vytvořeno zázemí ve vnějším světě
Člověk, který velmi potřeboval jistoty,
pevné ohraničení bez živelnosti (účetní),
pevné ohraničení a prestiž (právník),
pevné ohraničení a moc (ředitel v korporaci),
může například překonat akutní pocit nebezpečí
nebo znevážení
a začne toužit po uvolnění, větší barevnosti
Zaměřuji se tu na tento typ profesí,
protože se kolem nich točil onen dotaz
...
Tento člověk se tedy postupně uvolňuje
ze sevření svých dávných traumat a začíná se
více cítit
Najednou touží uniknout... ale je teprve na začátku
Na to, aby našel přesně to, co ho vyjadřuje,
se ještě dost nezná
Anebo ještě není dost odvážný
(nepřenastavil všechny drátky své vnitřní krajiny
a nepřipravil si materiální zázemí),
aby za tím šel
...
V této chvíli prostě nezbývá než realitu, danou fázi
přijmout, vědomě přijmout, že odráží to,
kým jsem byl a kým do určité míry
JEŠTĚ STÁLE JSEM
a začít soustředěně objevovat sám sebe
a pracovat na prohloubení svého vývoje
Potřebuji vytáhnout na světlo svá dětská zranění,
témata a hodnoty z nich vyplývající
a objevovat, kde ve vnějším světe se v této fázi
koncentruje nejvíc mého zájmu a energie
Je to téma svobody? Hravosti? Přináležení?
Tepla? Barev? Těla? Objevů?
...
Tím směrem by se měla ubírat volba
mého příštího zaměstnání
Často je potřeba postupně ještě většího uvolnění,
ponoření se do těchto nových vod,
získání mnoha informací, tipů, sledování vzorů
... aby se postupně mohla začít vynořovat
ta pravá podoba, konfigurace činností,
které by měla moje nová práce obsahovat
Získat potřebné vzdělání anebo finanční prostředky
(pokud nejsme maximalisty)
už potom není vlastně problém
Zároveň při tomto objevování narazím
na zbytky svých strachů, na vnitřní rozpor
mezi touhou, přáním a obavou
Těm se také budu muset věnovat, a ne málo
...
Pokud jdeme touto cestou,
tj. pochopení a přijetí vlastních momentálních omezení
- namísto vynakládání energie na pěstování odporu
vůči doznívající fázi našeho života -
budeme vnímat partnera jako živou připomínku toho,
která část našeho nitra ještě není uzdravena
a dosavadní práci budeme vděční za ukotvení a zajištění,
které nám dává, abychom mohli investovat
do nově se rozvíjející cesty
Přestaňme se zaměřovat na bezmyšlenkovitý
nebo bojovný odpor
vůči partnerovi, práci, matce, dětem, přátelům, svému tělu...
snažme se zjistit, co nás nutí být v situaci,
která nám nevyhovuje
Neujasněnost, kdo jsem?
Materiální nesamostatnost
nebo předimenzovanost daná nepodloženou úzkostí?
Strach z „volného prostoru“?
Lpění na existujících vazbách z důvodu malé sebedůvěry?
...
Neuchopujte žádný svůj odpor, žádný problém,
jako celek
Rozložte jej na prvočinitele
a, krok po kroku, dělejte malé změny
Držte směr ☺
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz