top of page

Neuspokojuje mě, zraňuje mě a nebaví mě jeho životní styl

Mnoho lidí se vztahovými problémy

zaměřuje svou energii na řešení dvou otázek:

1. Jak ho/ji přimět, aby se choval/a tak, jak potřebuji?

2. Odejít – ano nebo ne?

Občas k tomu přistupuje ještě:

3. Proč si vybírám takové muže/ženy?

Třetí otázka je dobrá, bohužel je však většinou

myšlena jen jako řečnická

...

Je pozůstatkem našeho dětského způsobu myšlení

věřit, že druzí musí uspokojovat naše potřeby

či, že když budu hodný, druzí mé potřeby uspokojí

za odměnu

Uspokojení naší potřeby druhým člověkem

je možné a zdravé, pokud je takové chování

odměnou i pro něj samotného

Pokud to, co nám dělá dobře, dělá dobře i jemu

Proč k tomuto sladění dochází tak zřídka?

Je to proto, že si při seznámení nasazujeme masku

Stavíme se silnějšími, nezávislejšími,

skrýváme své potřeby, své slabosti

...

Skrýváme je i sami před sebou...

Dostaví se endorfiny zamilování a nám se zdá,

že jsme temná údolí svých černých pátků,

utrpení, ponížení, osamělost, závislost

nechali daleko za sebou

a že teď už jsme připraveni na zralý vztah

To ale není možné – žijeme zevnitř ven

(z našich vnitřních programů povstávají

naše pocity a jednání),

a tak vnější okolnost, například nový partner,

není s to nadlouho změnit naše prožívání

...

A protože naše nezralé potřeby jsou mnohé,

vrháme se tedy na každého, kdo odzrcadlí malý kousek

naší země zaslíbené

Bez větší rozvahy, bez zastavení se,

bez inventury celé armády našich potřeb

a preferovaného životního stylu

A taky bez důkladného poznání potřeb a hodnot

potenciálního partnera a celého arzenálu nástrojů,

které návykově používá k prosazení anebo kompenzaci

svých potřeb (blízkosti, vzdálenosti, pozornosti, sycení)

...

Dokud neznám sám sebe a zároveň

zaslepeně běžím vstříc naději na jakékoliv

potenciální uspokojení některé své potřeby,

nejsem schopen vidět, jak se s druhým člověkem prolínáme

Jestli je pro něj potěšením chovat se tak,

abych byl potěšen já

...

Odejít či neodejít?

Tato otázka bývá vždy položena příliš brzy

a spotřebuje veškerou pozornost a energii,

kterou potřebujete na řešení důležitějších věcí

Položte si otázku – proč jsem si vybral tohoto partnera?

Možná byla v té době akutní jedna vaše potřeba

- například zařazení se do společnosti skrz

životaschopného partnera -

a teprve po jejím uspokojení vyvstala další

- například potřeba citové podpory a sycení,

čehož daný partner není schopen

Anebo potřeba zažít respekt k vlastní osobě,

což od partnera, který mě živí a

kompletně zajišťuje můj společenský status

nemůžu očekávat

(A i kdyby mi nakrásně úctu vyjadřoval,

nebudu mu to věřit a najdu si důvod,

proč se cítit frustrovaně)

Anebo jsme potřebovali být potřebováni

a vybrali jsme si závislého, dokonce nemocného,

partnera a po čase nám začne chybět

kyslík

...

Je potřeba také vidět, jak danou situaci kontinuálně

spoluvytvářím

Například mám v sobě hluboké rány v podobě

přehlížení rodiči, jejich nepochopení mých potřeb,

necitlivého zacházení...

a tak kdesi uvnitř vlastně nevěřím, že by

moje potřeby mohly být uspokojeny

A tak příliš na partnera tlačím a on se odtahuje

anebo bojuje

Anebo mám už od dětství zahlcený nervový systém,

a tak trpím vysokou netolerancí ke změnám,

chaosu, hluku, nepořádku...

a opět na partnera příliš tlačím, aby vyhověl

mým osobním nárokům

Možná taky v sobě nemám z rodiny vzor,

že vztahy mohou fungovat, a tak vyklízím prostor

a zaměřuji se na práci ve falešném ujišťování se,

že to dělám pro partnera,

abych ho nadstandardně zajistil

anebo mu nebyl finančně na obtíž

- ten ovšem cítí, že vlastně unikám a zlobí se

...

Název tohoto textu by tedy měl znít spíše:

„Mám mnoho neuspokojených dětských potřeb a zranění

a nevím, jaký život chci žít anebo si ho neumím zařídit“

Partnera z toho vynechte

...

Pracujte na sobě

Odhalujte své strachy ze života,

z opuštění, z nedostatku kompetence,

svůj stud ze sebe,

prázdnotu a nedostatek motivace

a vše odhalte svému partnerovi

To je to, co jste měli udělat na samém začátku

A namísto odchodu poproste o čas a shovívavost,

zatímco se budete léčit a uzdravovat

...

Může být, že na konci tohoto procesu

dojdete k přesvědčení, že se vaše cesty

opravdu rozcházejí

Že vás váš životní úkol

nebo prostě jen hodnoty a preference

vedou jinam

Máte samozřejmě právo

zajistit si příznivou životní situaci

Udělejte to ale až tehdy, pokud víte,

co je ve vás,

co způsobilo utrpení v aktuálním vztahu

a poté, co jste odvedli kus vnitřní práce

na zklidnění a zaplnění svého nitra

Jinak vaše programy opět projdou ven

a nasvítí ve vnějším světě obrazce,

které se vám nebudou líbit

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page