"Za všechno můžou naše matky"

20/11/2017

„ZA VŠECHNO MŮŽOU NAŠE MATKY“

 

Občas lidi píšou, že z mých článků vyplývá,

že za všechno můžou matky

...

Máme doma psa, mladou fenku

Zaběhla se, neoznačená, bez známky a

naše rodina ji našla na pokraji vyčerpání a vyhladovění

Majitel se nenašel, a tak jsme si ji nechali

Ze začátku byla hodně bázlivá

Bála se větru, bála se deště,

bála se chodit do domu, bála se chodit ven,

bála se rychlých pohybů,

bála se, když jste jí věnovali pozornost,

bála se doteků,

bála se uvolnit a tak si ani na noc

neudělala pohodlí a spala prakticky vsedě

Mohla za to její matka?

...

Jak často píšu, některé strachy vznikají už po početí

- máma naší Jelzy mohla žít v nepříjemné rodině

Taky porod mohl probíhat s komplikacemi

- to je ovšem méně pravděpodobné, než u lidí

Její máma, pokud by opravdu žila u nepřívětivých

nebo nervózních lidí,

mohla prožívat své mateřství pod vlivem stresu

Pravděpodobně okolo tří měsíců maličkou Jelzu prodali

a najednou se šokem ocitla v péči cizích lidí

- podobně jako například děti v jeslích

A pak se chudinka, k dovršení všeho,

zaběhla a prožila mnoho strachu

- to je podobné situaci, kdy maminka omylem neslyší,

že miminko delší dobu pláče v postýlce

anebo situaci, kdy rodiče odejdou do divadla

a jejich „odvážný“ prvňáček to sám doma nezvládne

...

To je alespoň několik dalších vlivů, o kterých píšu

a kde je zřejmé, že za stres dítěte nemůže matka

...

Ale i ve všech ostatních případech, které popisuji,

nejde o to konstatovat vinu

Takový koncept by byl nesmyslný

- hledání viníků rozděluje,

kodifikuje rozpojení mezi dítětem a matkou,

zatímco já věřím v opětovné spojení poté,

co pochopíme, jak neodvratně působí na vývoj osobnosti

souběh vnějších okolností

Věřím, že naše mámy, stejně jako my sami,

měly obzor svobodné vůle velmi zúžený

a fungovaly podle parametrů, které byly do jejich systému

zadány už v útlém dětství

...

Pokud byla moje máma úzkostná, bála se života

a kolem nebyl žádný vzor odvahy, který by

na mně vydatně působil aspoň několikrát do týdne,

nasaju máminu úzkost

Pokud mámina úzkost pocházela z jejího dětství

a v době mého dětství už byla jen návyková

(tj. reálné nebezpečí nehrozilo),

bude moje úzkost už zředěnější

Budu mít o něco víc odvahy než máma,

a tak se mi bude zdát, že po ní rozhodně nejsem,

ale v okamžiku, kdy přijdu do styku

se zdravě sebevědomými lidmi,

vyjdou mé kořeny najevo

(přestože já si realitu pravděpodobně

ještě dlouho nebudu uvědomovat)

...

Pokud byla máma naštvaná na svět,

dusila se hněvem a nespravedlností

a já jsem byl jediný, kdo byl většinu času poblíž,

je pravděpodobné, že svůj hněv a pocit křivdy

bude připisovat mně

V dospělosti pak neunesu nejen kritiku své osoby,

ale dokonce ani prostředí, kde se lidé zlobí

a budu velmi dobře manipulovatelný,

protože jsem se jako dítě stal chodícím

pytlíčkem viny

...

Pokud bude moje máma naopak vědomý člověk,

který chápe, že její emoce jsou jen její

a v okamžiku, kdy na ni jde hněv, řekne:

Teď mě chvilku nech, mám to se sebou někdy těžké,

nezlobím se na tebe...

pak i v dospělosti, pokud bude vedle mně někdo soptit,

prostě jen naskočím na vzorec z dětství

a řeknu si: Má to ten člověk se sebou těžké...

Naopak člověk, který „mohl za negativní emoce“ své matky

se už u otázky: Kolik je hodin?

přikrčí a bude přemýšlet, jestli se mu nevyčítá,

že se moc loudá

...

Nemusí to být vždycky máma, ale prostě ten,

kdo nás vychovával, kdo s námi byl po většinu času

Když nám takový člověk opakovaně říká nebo předvádí,

že fňukáním, otázkami, běháním,

svými potřebami, svými názory, svým strachem,

svým lelkováním, svým zpěvem, svou přítomností...

ostatní zdržujeme, obtěžujeme, týráme,

že jsme směšní, zlí, nečestní, líní, neschopní,

špatní, ubozí, mimina...

budeme mu věřit

a zletilost s občanským průkazem na tom moc nezmění

Bohužel si totiž většinu svých vzorců neuvědomujeme,

nevíme, jak se cítit jinak

anebo to víme jen akademicky a chce to

delší čas, soustavnou práci na každé maličkosti,

hotový výzkum a pilotní programy,

abychom se zbavili jednoho jediného vzorce

A po něm dalšího ☺

...

Nejranější rodičovské vlivy jsou základnou

pro vnímání sebe sama

i svých možností vzhledem k druhým

Naši rodiče a souvisle řada předků před nimi

opravdu stáli u zrodu našich programů,

ale že by za to někdo z nich „mohl“

se říct nedá

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články