"Týrá mě, ale jinak je to bezva chlap"
Nedávno se mě jedna žena ptala, jestli radím
dát další šanci partnerovi, který ji občas bije,
ale jinak je to dobrý muž
...
I když vím, že rady jsou k ničemu,
pokusila jsem se tuto ženu přesvědčit,
aby mu novou šanci nedávala
... pokud partner neprošel
hlubokým transformačním procesem
a je stále stejným mužem,
dává mu tím jen šanci znovu ji zbít
...
Bohužel, mnoho z nás
je ochotno podstoupit téměř cokoliv,
aby si udrželi nablízku někoho,
kdo se o ně postará a/nebo je bude mít
trochu rád
Čím vážnější jsou naše dětská zranění,
čím větší osamělost naší duše
tím víc vydržíme
Tím horší zacházení jsme schopni snést
jako přijatelnou cenu za lásku
...
Snažíme se vytěsnit realitu
Naše neurotické (nenaplněné dětské) potřeby
jsou tak velké a zásadní,
že napneme všechny síly, abychom
dokázali bagatelizovat do očí bijící nevlídné,
někdy až surové, zacházení
A zároveň „vyvažujeme“,
když si uvnitř v hlavě popěvujeme:
On to se mnou taky nemá lehké
(maminka to se mnou měla těžké)
Který chlap by to se mnou vydržel
(když pro maminku to bylo tak příšerné)
Každý chlap má něco
(maminka byla taky hluboce rezignovaná)
...
Když to všechno naťukáte do kalkulačky,
vyjde vám,
že jste špatná,
nějaké to trestání si vlastně zasloužíte,
a před sebou nemáte moc možností
Někdy vám mysl (vaše výchova) šeptá taky,
že sama svůj život nezvládnete
Pokud vám šeptá i tohle,
dokáže vaše mysl metat zcela neuvěřitelné
přemety a kozelce,
jen aby ospravedlnila prakticky jakékoliv zacházení
... zejména v okamžiku, kdy se ve vás zmáhá hněv
a otázka rozchodu začíná vystrkovat růžky
...
Pokud partnera, který se chová neurvale, ospravedlňujete,
budete ještě, aspoň nějakou dobu, spolu
Postará se o to vaše závislost, komplexy,
pocity viny
...
Člověk, který nepřijímá zodpovědnost
za své emoce a vylévá si je na druhém,
není vhodným partnerem pro vztah
Pokud si takové zacházení necháte líbit
anebo jen chabě protestujete či pláčete
a nelogicky dáváte další a další šance,
pravděpodobně přehráváte drama svého dětství
Stejně jako tehdy se stavíte do zóny bezmoci
a zoufale věříte, že se třeba něco změní
Ještě nejste dost v kontaktu
se svými potřebami, sebeúctou,
laskavostí k sobě samé
Ještě se nedotýkáte konceptu,
že vztah může být lehký a radostný
a pro váš život ne tím nejzásadnějším,
že je to spíš příjemný doplněk
...
Pokud si necháte líbit špatné zacházení,
nejste ani dobrým rodičem svým dětem
Vaše nenaplněná potřeba blízkosti a bezpečí
způsobuje závislost na partnerovi
Svou duševní pohodu odvíjíte od partnera
Když je veselý, můžete být taky veselá
Když zuří, je vám zle
Nasáváte ho do sebe,
ještě nemáte vlastní nenasákavou identitu
a proto nemůžete poskytnout
stabilní oporu svému dítěti
Zároveň je partner v centru vaší pozornosti
Skoro neustále se zabýváte vyvažováním jeho nálad
Vytváříte na sebe tlak, což vám ubírá energii
Utíkáte, bojujete, vzdorujete, zamrzáte
...
Kdo si vůbec, nebo jen málo, umí představit,
že by mohl být nositelem změny,
že by mohl být tím, kdo určí, jak věci budou,
ten nepřemýšlí konstruktivně
Pokud myslí na rozchod,
často to dělá jen zlehka a ledabyle,
jako když dítě cestou ze školy
brnká ručkou o žebra plotu
Závislý člověk myslí na rozchod čistě platonicky,
aby si ulevil od vnitřního tlaku,
nepromýšlí detaily postupu
Celý ten proces je málo propracovaný,
mýtický, zastřený
- a to děsí
...
Proto raději sáhne ke starým dobrým
racionalizacím (Je čistotný, stará se mi o auto, není lakomý...)
anebo,
protože situace je neúnosná, a
je potřeba ji změnit,
pocitově se z ní vymanit HNED,
koupí si něco na sebe, dá si zákusek,
sejde se s milencem anebo se opije
...
Pozorujte se
Hledejte podezřelé oslí můstky
ve svém vnitřním monologu, své racionalizace
Sledujte, jak moc nasáváte nálady partnera
Kolik obav ze samoty či nezávislosti máte
Nakolik dotahujete představy a myšlenky
až k činům
Objevte míru svého sebeklamu
Namísto otupění se náhražkou
pracujte s myšlenkami a přesvědčeními,
které vám nahánějí tolik strachu, že saháte
do peněženky, po mobilu nebo láhvi
...
Otázka nezní, dát nebo nedat šanci
Místo ní je tu pár jiných:
1. Proč partnerovi dovolujete, aby vás týral
(bil, křičel na vás, vyhrožoval)?
2. Věříte, že to, co vám dává,
si budete umět zajistit i bez něj?
3. Pokud si to nebudete umět zajistit,
obejdete se bez toho?
4. Umíte si, velmi konkrétně představit,
jak bez něj budete žít?
...
Tyran a oběť patří k sobě
Nebuďte už obětí
a nebude ani tyrana
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz