"Týrá mě, ale jinak je to bezva chlap"

Nedávno se mě jedna žena ptala, jestli radím

dát další šanci partnerovi, který ji občas bije,

ale jinak je to dobrý muž

...

I když vím, že rady jsou k ničemu,

pokusila jsem se tuto ženu přesvědčit,

aby mu novou šanci nedávala

... pokud partner neprošel

hlubokým transformačním procesem

a je stále stejným mužem,

dává mu tím jen šanci znovu ji zbít

...

Bohužel, mnoho z nás

je ochotno podstoupit téměř cokoliv,

aby si udrželi nablízku někoho,

kdo se o ně postará a/nebo je bude mít

trochu rád

Čím vážnější jsou naše dětská zranění,

čím větší osamělost naší duše

tím víc vydržíme

Tím horší zacházení jsme schopni snést

jako přijatelnou cenu za lásku

...

Snažíme se vytěsnit realitu

Naše neurotické (nenaplněné dětské) potřeby

jsou tak velké a zásadní,

že napneme všechny síly, abychom

dokázali bagatelizovat do očí bijící nevlídné,

někdy až surové, zacházení

A zároveň „vyvažujeme“,

když si uvnitř v hlavě popěvujeme:

On to se mnou taky nemá lehké

(maminka to se mnou měla těžké)

Který chlap by to se mnou vydržel

(když pro maminku to bylo tak příšerné)

Každý chlap má něco

(maminka byla taky hluboce rezignovaná)

...

Když to všechno naťukáte do kalkulačky,

vyjde vám,

že jste špatná,

nějaké to trestání si vlastně zasloužíte,

a před sebou nemáte moc možností

Někdy vám mysl (vaše výchova) šeptá taky,

že sama svůj život nezvládnete

Pokud vám šeptá i tohle,

dokáže vaše mysl metat zcela neuvěřitelné

přemety a kozelce,

jen aby ospravedlnila prakticky jakékoliv zacházení

... zejména v okamžiku, kdy se ve vás zmáhá hněv

a otázka rozchodu začíná vystrkovat růžky

...

Pokud partnera, který se chová neurvale, ospravedlňujete,

budete ještě, aspoň nějakou dobu, spolu

Postará se o to vaše závislost, komplexy,

pocity viny

...

Člověk, který nepřijímá zodpovědnost

za své emoce a vylévá si je na druhém,

není vhodným partnerem pro vztah

Pokud si takové zacházení necháte líbit

anebo jen chabě protestujete či pláčete

a nelogicky dáváte další a další šance,

pravděpodobně přehráváte drama svého dětství

Stejně jako tehdy se stavíte do zóny bezmoci

a zoufale věříte, že se třeba něco změní

Ještě nejste dost v kontaktu

se svými potřebami, sebeúctou,

laskavostí k sobě samé

Ještě se nedotýkáte konceptu,

že vztah může být lehký a radostný

a pro váš život ne tím nejzásadnějším,

že je to spíš příjemný doplněk

...

Pokud si necháte líbit špatné zacházení,

nejste ani dobrým rodičem svým dětem

Vaše nenaplněná potřeba blízkosti a bezpečí

způsobuje závislost na partnerovi

Svou duševní pohodu odvíjíte od partnera

Když je veselý, můžete být taky veselá

Když zuří, je vám zle

Nasáváte ho do sebe,

ještě nemáte vlastní nenasákavou identitu

a proto nemůžete poskytnout

stabilní oporu svému dítěti

Zároveň je partner v centru vaší pozornosti

Skoro neustále se zabýváte vyvažováním jeho nálad

Vytváříte na sebe tlak, což vám ubírá energii

Utíkáte, bojujete, vzdorujete, zamrzáte

...

Kdo si vůbec, nebo jen málo, umí představit,

že by mohl být nositelem změny,

že by mohl být tím, kdo určí, jak věci budou,

ten nepřemýšlí konstruktivně

Pokud myslí na rozchod,

často to dělá jen zlehka a ledabyle,

jako když dítě cestou ze školy

brnká ručkou o žebra plotu

Závislý člověk myslí na rozchod čistě platonicky,

aby si ulevil od vnitřního tlaku,

nepromýšlí detaily postupu

Celý ten proces je málo propracovaný,

mýtický, zastřený

- a to děsí

...

Proto raději sáhne ke starým dobrým

racionalizacím (Je čistotný, stará se mi o auto, není lakomý...)

anebo,

protože situace je neúnosná, a

je potřeba ji změnit,

pocitově se z ní vymanit HNED,

koupí si něco na sebe, dá si zákusek,

sejde se s milencem anebo se opije

...

Pozorujte se

Hledejte podezřelé oslí můstky

ve svém vnitřním monologu, své racionalizace

Sledujte, jak moc nasáváte nálady partnera

Kolik obav ze samoty či nezávislosti máte

Nakolik dotahujete představy a myšlenky

až k činům

Objevte míru svého sebeklamu

Namísto otupění se náhražkou

pracujte s myšlenkami a přesvědčeními,

které vám nahánějí tolik strachu, že saháte

do peněženky, po mobilu nebo láhvi

...

Otázka nezní, dát nebo nedat šanci

Místo ní je tu pár jiných:

1. Proč partnerovi dovolujete, aby vás týral

(bil, křičel na vás, vyhrožoval)?

2. Věříte, že to, co vám dává,

si budete umět zajistit i bez něj?

3. Pokud si to nebudete umět zajistit,

obejdete se bez toho?

4. Umíte si, velmi konkrétně představit,

jak bez něj budete žít?

...

Tyran a oběť patří k sobě

Nebuďte už obětí

a nebude ani tyrana

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon