Jít si ve vztahu za svým

Čím více byl začátek vztahu ziskuchtivý, hladový

- chtěl jsem se díky vztahu cítit

podstatně lépe, než dosud -

tím méně je v něm vzájemné podobnosti,

podobných hodnot, potřeb a preferencí

...

Tím, co mi chybí se totiž těžko mohu dosytit

od někoho, kdo je mi příliš podobný

- třeba taky hladový, nesebevědomý,

následující vedení, anebo

vzdorný, toužící být středem pozornosti...

Od takového člověka nezískám hmotu,

kterou potřebuji k zaplnění největších děr v sobě

Vztah s někým, kdo je mi (v mé bídě) podobný,

většinou pociťujeme

jako neuspokojivý, mdlý, nesmyslný

...

Naproti tomu vztah dvou velmi odlišných lidí,

může na určitých rovinách fungovat

docela stabilně, krásně kompenzovat deficity

Proto mnoho lidí s bolavým dětstvím

zakotví ve vztahu s člověkem odlišných hodnot

V takovém vztahu však není možné

jít příliš přímočaře za uspokojením svých potřeb

- protože budou často zcela v rozporu

s partnerovými

Partner nebude mé chování chápat

a bude ho zraňovat

(i když svou zraněnost může

předvádět silově jako hněv)

...

Pokud nebudu brát ohled na to,

že mu svým chováním ubližuji

(byť jen naplňuji své potřeby)

- potřebuji třeba chodit do společnosti

a partner mě chce mít doma, nebo naopak –

pak nám zbývají jen dvě možnosti,

které nejsou přímým bojem:

1. Jakási forma vztahu – nevztahu, kde jsme

rezignovali a žijeme vedle sebe, anebo

2. Rozchod

Což může být samozřejmě někdy dobré řešení

(pokud jsou rozdíly mezi partnery propastné),

jindy je ale možné rozdíly překlenout

...

Bohužel často dohlédneme

jen na svá vlastní přání

Partnerovy potřeby definujeme

jako jeho ŠPATNÉ VLASTNOSTI,

jako SNAHU NÁM UBLÍŽIT

Máme samozřejmě ty nejlepší důvody

situaci takhle vidět a dokud to neumíme jinak,

je takové nazírání jediné možné,

a tudíž v pořádku

Pouze nám absolutně znemožňuje

navázat a udržet hezký vztah

...

Vztah, zejména dvou velmi odlišných lidí,

je každodenní vysvětlování, hledání pravdy

a obnovování rovnováhy ve vztahu

Česky by se tomu řeklo pinožení :)

Nemůžu říct

„Potřebuji od něj, aby prostě fungoval!“

anebo

„Půjdu tam a tam, nic nikomu

nemusím vysvětlovat, mám na to právo!“

Repektive můžu, ale pak mi zbývá

vztah-nevztah, anebo rozchod

...

Pinožení není zrovna 1-2-3 akce

se spoustou poletavých endorfinů

Ale bohužel to tak ve vztazích chodí,

zejména když přijdou děti a výzvy s nimi spojené

Nemůžu si vytknout cíl, jakým způsobem

se chci k partnerovi vztahovat,

ber nebo nech být

Je to nekonečná práce a trvalé sebezpytování

se spoustou odboček

od našich dětsky přímočarých

plánů

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz