Není nic než láska a strachování se o ni

Málokdo z nás si naplno uvědomuje

sílu dvou protichůdných tendencí

v našem nitru

Touhu po lásce

a strach, že o lásku přijdeme

...

Láska se v našem životě objevuje

v mnoha podobách

Na samém počátku je to

něžná bezbřehost splývání

miminka s matkou

Pak zbožňující láska

batolete k mámě

Vztah malého dítěte k tátovi, ideálně

naplněný vřelostí, humorem a akcí

Přátelské spojenectví i přetlačování

se sourozenci

Naši dětští kamarádi ze sousedství

Adrenalinové lásky teenagerů

První vztahy mladých dospělých

a první těžká dilemata

... a tím znovu obnovený

tah k přátelům z dětství a dospívání

Postupně se měnící vztah s rodiči,

- pokojná integrace postav rodičů do svého

životního příběhu, bez přehnané fixace

Dospělé partnerské vztahy a přátelství

založené na bezpečí a plynutí stejnosti

nebo oceňování rozdílnosti

Hmatatelně pociťovaný prožitek lásky

k sobě i většině lidí,

ať už je známe blíže či jen procházejí „kolem“

...

Je to skutečně proces

podobný zrození a dospívání řeky

Od malého pramínku,

přes divoký, skotačivý proud,

až k širému a klidnému plynutí

...

V přírodě, ani v lidské zkušenosti

se nestává,

aby se pramínek na pěti metrech

stal veletokem

Jedna etapa vyplývá z druhé

Pokud nedojde ke splynutí matky s dítětem,

musí se toho splynutí

nějakým náhradním způsobem

(nejlépe vědomě v terapii)

odehrát jinde

Pokud rodina dítě láskyplně nepřijala,

musí se podobný proces

(třeba na půdě nějakého

přátelského společenství)

odehrát mimo rodinu,

ať už v dospívání nebo v dospělosti

...

Naše potřeby citového bezpečí

musejí být vrchovatě naplněny,

abychom mohli přijmout sami sebe

a při prožívání vztahů

se mohli otevřít prožívání,

namísto křečovité snahy vyhovět

a tím si udržet lásku

...

Dokud se ve světě necítíme citově v bezpečí,

nedokážeme si plně vychutnat

dokonce ani relativně bezpečné

vztahy s přáteli,

natož výhodami i riziky nabité

partnerské vztahy

...

Pokud jsem nebyl citově uspokojen v dětství

a ani v dospělosti jsem dostatečně

nepracoval na sebepřijetí a pocitu bezpečí,

chovám se i v přátelských vztazích tak,

jak si myslím, že je přiměřené situaci

- abych nepřišel o kamarádovu náklonnost

anebo se zalíbil novému známému

Snažím se zalíbit anebo alespoň

nezklamat nebo neztrapnit

a nedokážu si okamžiky blízkosti

užít a vychutnat

Neumím se příteli dlouze zadívat do očí,

krásně spočinout v objetí

Má spojení jsou prchavá, nezůstane po nich

žádný dojem

Snad jen úleva, že jsem vše přestál

...

Jakmile se náš pramínek začne rozšiřovat,

napětí v našem těle a srdci uvolňovat,

může se stát, že najednou budeme

své přátele objímat tak často,

až se tomu budou, laskavě, smát

Že se zadíváme do očí i skoro cizímu člověku

Protože láska, to je především

naše vlastní schopnost cítit

...

V určitém bodě se pak může začít

otevírat lásce i náš partner

a i on se bude s druhými více objímat

...a v našem životě se tím může objevit

další zkouška toho,

jak citově bezpeční už opravdu jsme

...

V každém okamžiku

si položte otázku:

Rozšiřuji teď svůj pramínek

nebo ho zužuji?

Někdy přichází kontrakce a zúžení

už jen návykově

a stačí jen připomenout si,

že jediné, na čem záleží,

je dovolit svému srdci cítit

Všechno ostatní je návyk

na strachování se o lásku

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square