Útěky

Ten, kdo si za nejvyšší metu zvolil

harmonii s druhými,

ztrácí sám sebe

Ze strachu dává přednost druhému

před sebou

Stále musí zkoumat, co druzí chtějí

a pokoušet se udržovat jejich náladu

v hladině, která harmonii neohrozí

To není možné bez monstrózního

potlačení sebe sama

Čím více vnější harmonie,

tím větší je jeho vnitřní tlak

...

Konstantní přelaďování na druhé

a spřádání strategií, jak uspokojit

časem úplně zpřetrhá kontakt tohoto člověka

se sebou samým

Na začátku jsou to možná jen ústupky,

ale později už trvalé vytrácení se,

rezignace na snahu něco ovlivnit

Je to útěk od svých potřeb

(s výjimkou potřeby „bezpečí“, které se

pro sebe snaží zajistit)

Je to útěk od svého hněvu, své síly

Jaký div, že nakonec často vyklidí pole úplně,

odejde ze vztahu

...

Vytváří na sebe neúnosný tlak,

ze kterého není úniku často ani ve spánku,

Útěk vypadá jako jediná možnost

Někdy se tento člověk rozchází na několikrát,

protože se mu po vyslovení rozchodové věty

vždy tak uleví, že nakonec zůstane

Onen tlak si totiž na sebe vytváří sám

- není to objektivní realita -

a sám se ho tedy může zbavit,

třeba postavením se za sebe

(což je ovšem pro něj

v rámci trvajícího vztahu těžké)

anebo vyslovením rozchodové formule

...

Často mu umožní zůstat celá dlouhá léta ve vztahu

jen nepřetržité pohrávání si s myšlenkou,

že by taky mohl odejít

...

Vývoj našeho harmonika

- pokud k němu dojde -

je bolestný a dochází k němu ve fázích

...

V první fázi možná ani neví, že je uskřípnutý

Myslí si, že je prostě dobrý a laskavý člověk

s vysokými morálními hodnotami,

obětavý a chápavý

V druhé fázi už začíná chápat,

ale neumí své pocity a chování změnit

Ve třetí fázi už občas vybuchne,

později si to většinou vyčítá

Čtvrtá fáze může přinést schopnost

vymezovat si své hranice a prostor pro život

i preventivně, už jen nereaguje

A v konečné fázi už slyší svůj hlas

a věnuje mu stejnou pozornost jako hlasu druhého

Plynule se stará o své potřeby

a vyslovuje svou pravdu

bez zveličeného strachu z důsledků

...

Nejvyšší metou v našich životech

musí být vždy vnímání a žití své pravdy

Je to cíl, ke kterému kráčíme,

brodíme se k němu

spletí svých dětských obav

z trestu či opuštění

...

Jaké by to bylo, kdybys

- navzdory poplachu ve své hrudi -

dnes zůstal věrný sám sobě?

Kdybys si podržel myšlenku,

že pokud budeš usilovat

o bezprostřední klid,

další kousek tebe zemře?

Pokud se za sebe mnohokrát nepostavíš

ve svém existujícím vztahu,

dokud běží,

pokud si nevytvoříš v rámci vztahu

svůj svobodný prostor a pocit sebeúcty,

je rozchodová formule jen výrazem

tvého strachu postavit se za sebe

Další útěk od sebe

...

Hledáš zázrak

Že v tobě někdo druhý

- ideální jasnozřivý partner -

uvidí to, co sám v sobě nectíš

A že tě bude stále podporovat

na cestě k sebeúctě,

i když mu budeš házet klacky pod nohy

svou tendencí

vytrácet se

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz