Psychika versus tělo

Tělo je, při vší své komplikovanosti,

nekomplikované

V manažerském žargonu bychom mohli říct

- je konstruktivní a efektivní

Ať uděláte, co uděláte,

pokud tedy nepřesáhnete všechny meze,

snaží se adaptovat a neochvějně směřuje ke zdraví

V každém okamžiku je ve spojení s realitou,

ví, co potřebuje a škodlivému se brání

Nic si nenamlouvá, nežije v minulosti

Jeho úsudku a signálům můžete věřit

...

Psychika, naopak žije z velké části v minulosti

Představte si ji jako tapiseri, kterou věčně tkáme

Osnova běží shora dolů a jejími vlákny

se proplétá člunek našich dnů

Naše loďka si pluje lednem 2018,

ale na každém metru se otírá o vlákna,

která jsou prochvívána

hypnotickým šepotem minulosti

Někdo se na nás zamračí a struny času

vyloudí v naší hlavě řezavý tón

(když se na nás v dětství mračili,

bylo to nebezpečné!)

Do někoho lehce vrazíme a

úplně v panice nadskočíme

(naše nervózní matka by nám jednu střihla)

...

Psychice se nedá věřit

Nikdo nás totiž ve škole neučí, jak funguje,

a tak ji většina z nás téměř nikdy neupdatuje

A tak ani v padesáti psychika neví,

že mračení nebo kritika nejsou pro nás nebezpečné

I v těch padesáti si stále myslí, že nebezpečné

je skoro všechno

Že nemáme sílu na to, říkat pravdu

Že musíme situace různě šolichat

Že bez druhého nemůžeme být

Že za sebe musíme bojovat všemi prostředky

a podobně

...

Tělo to všechno sleduje a zrcadlí

Ukazuje nám formou bolestí svalů,

psychosomatických nemocí, nespavostí,

špatným zažíváním,

že je naše psychika dětská, lekavá, bojácná

Ustrašené obrazy psychiky transformuje

do napětí v těle

Málokdo si uvědomuje, jak často je jeho tělo

za hranicí fyzického přetížení

... bez ohledu na to, jak málo má

fyzické aktivity

...

Stres z nedosažitelnosti našeho ideálního sebeobrazu

Stres ze zahlcenosti, jak se snažíme zbavit

pocitů méněcennosti

Stres z chaosu kolem dětí, který naše přetížená

nervová soustava nezvládá

Stres z potenciální kritiky i ze sebekritiky

Stres z ubíjejícího života, do kterého jsme se navezli

ze strachu nebo touhy něco někomu dokázat

To vše vytváří ve svém souhrnu

obrovský, opravdu obrovský, tlak v těle

a omezení dechu

...

Někdy navečer, když jsme doběhli z práce,

která nás moc nenaplňuje, přetěžuje nás

a kde nás dost neoceňují,

obstaráváme děti, které odmlouvají,

do toho manžel přihodí kritickou poznámku

.... a najednou máme v sobě pocit,

že snad explodujeme nebo budeme zvracet

Tělo je stlačeno na maximum, jsme bez dechu

...

V té chvíli často stačí zastavit se,

uvolnit čelist, ramena a kostrč, nadechnout se

Tělo okamžitě zareaguje příjemným pocitem,

který se, jako zázrakem, přelije i do psychiky

Jsou to spojité nádoby

...

Psychiku nevyřešíme jedním vrzem,

ale tělo je nekomplikované

a má obrovskou moc

Nenechávejte převážit vliv psychiky,

nenechte ji volně řádit a vyhrávat nad tělem

Kdykoliv si uvědomíte, že se psychika

utrhla ze řetězu

anebo cítíte jakousi emoční kocovinu,

prostě jen zastavte myšlenky

a udělejte hezky tělu

Tělo je to skutečně živoucí v nás

Nechte ho vyhrát, kdykoliv to půjde

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz