Záchytné body (golden rules)
Realita je nesmírně komplexní
Příčiny ubíhají hluboko do minulosti,
rodové a společenské vlivy se mísí,
doba se mění příliš rychle,
instinktivní naráží na rozumová dogmata
Každou situaci, kterou zažíváme pak
máme tendenci posuzovat z mnoha
protichůdných rovin
Všichni velmi potřebujeme hledat,
jak své vnitřní procesy zjednodušovat
Hledat nástroje, které nám pomohou
vymanit se z mnoha vějiček dědičných
strachů, komplexů, vin a slepého následování
a nalézt referenční bod v sobě
…
Postupně jsem si vytvořila jakýsi soubor
záchytných bodů, jednoduchých pomůcek a vět,
které mi pomáhají neopisovat, spolu s egem,
kružnice kolem nepříjemných událostí a pocitů,
ale zůstat uvnitř svého těla a bytí
Tak jak je to jen v té chvíli možné
…
Tady je několik z nich:
Zpomal, nereaguj okamžitě.
Dnešní nepříjemná situace vznikla už v mém dětství.
Nikdo nemůže za mé negativní emoce.
Nehledej viníky.
Nehledej chyby na druhých.
Druzí jsou mým zrcadlem a já jejich.
Lidé neznají ani sami sebe, nemohou proto znát mně.
Chybovat je lidské.
Dělej věci, které jsou příjemné a užitečné zároveň
(ty pouze příjemné bývají pseudo sytící drogou,
ty pouze užitečné jsou otročením s nadějí na přijetí druhými).
Nezajímá mně, co je správné a co nesprávné,
hledám cestu od napětí k uvolnění.
Nevztahuj se k činům druhých, nečekej na jejich činy
(pohlazení, vstřícné gesto, první krok, omluvu, výzvu… ),
jednej autonomně.
Chovej se tak, jako by nebyla žádná minulost...
Tyto principy mi pomáhají neutopit se v jednotlivostech
daných situací a „zůstat nad hladinou“
…
Přijde chvíle, kdy se všechna práce, kterou jsme odvedli
při hledání svého pravého já, začne zúročovat
Najednou přestaneme být silně vztahovační
Přestaneme se hájit i útočit
V poklidu si děláme život hezkým a smysluplným
Přesto nás, vždy znovu, občas autopilot popadne za vlasy
a vykoupe v odvaru z našich dětských zranění
V takové chvíli partnerovi vyčítáme staré viny,
čekáme od něj to nejhorší
a podle toho se taky chováme
Žijeme v minulosti
…
Každý hledá ten nejzaručenější návod,
jak co nejrychleji postoupit v uzdravování své duše
Je to tahle nebo jiná metoda?
Kniha nebo kurz?
Já si myslím, že úplně stačí si několikrát za den
položit otázku:
Chovám se teď, jako by nebyla žádná minulost?
A pokud ne, ptejme se dál:
Co mi brání?
A pokračujte v otázkách a sebezpytování
tak hluboko a tak dlouho, jak to jen půjde
Podívejte se, jak tato situace a pocity
kopírují nastavení, situace a pocity ve vaší
původní rodině
Zvědomujte, plačte, ulevujte vnitřnímu napětí,
propojujte kusé informace, zacelte staré rány
A u jednoho jediného tématu setrvejte celé dny,
bude-li to třeba
Stále hledejte paralely, staré obranné strategie,
rodové vzory a jejich pomýlenost
…
Občas se lidé bojí této práce, bojí se pláče a emocí
Ale jakmile začnete pátrat a vyplavovat
staré situace a emoce vědomě,
najednou se přistihnete, že z plna hrdla naříkáte,
- tak, že se skoro zalykáte –
ale zároveň to jaksi v poklidu pozorujete
Dokonce se vám může stát, že narazíte na velké zranění,
na velký blok a začnete rytmicky naprázdno dávit
a přitom si budete říkat: jo, skvělý, jen to teď nezastavit
To všechno jsou znaky neutralizace traumatu
Prosvětlení dětského zahlcení nadhledem dospělého
Vymanění se z traumatického šoku
…
Dělejte další a další konkrétní kroky k sebepoznání
Aspoň jednou denně se ptejte:
Chovám se teď jako nadšené, důvěřivé dítě?
Jako by nebyla žádná minulost?
Jsem plně zodpovědný za své emoce?
Stísněně přemýšlím, co je správné?
Jednám nebo čekám?
Kopejte do hloubky
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz