Nerozumím si a nerozumím lidem

Vedli jsme debatu se ženou plnou dobré vůle,

která by tak ráda věděla, co dělat,

co říkat a jak se chovat, aby stále nenarážela

na odsudek okolí

Zoufá si nad tím, že neví, jak se správně chovat,

neumí číst signály, nerozpozná, jaký je úmysl

mluvčího – jestli jí chce ublížit nebo ne

Bojí se, že svou reakcí přestřelí a tak se raději

potlačuje, v předklonu omlouvá, vysvětluje,

až o něco později vybuchne, plná hněvu, chaosu,

ponížení, ale i studu ze sebe

...

Je to matka, kdo učí dítě, jak číst svět

i sebe sama

Zrcadlí emoce dítěte a odráží je zpět

Ve chvíli, kdy se kolem dvou let věku dítěte

začínají utvářet základy jeho osobnosti, jeho Já,

potvrzuje mu:

Ano, toto jsi ty... i toto jsi ty

Toto je tvá láska a toto je tvůj hněv a nenávist,

které k lásce patří jako její odvrácená strana

Miluji tě, když jsi hodné a i když zlobíš

To všechno k tobě patří a je to normální

I já se někdy zlobím a i v té chvíli

tě mám pořád ráda

Někdy si myslíš nebo chceš něco jiného, než já

a i to je normální, jsme dva lidé, každý

cítíme jinak... a v té chvíli se prostě

musíme nějak domluvit

...

Pokud matka emoce, pocity, názory, přání dítěte

zpochybňuje, potlačuje, vysmívá se jim, trestá...

dítě se od nich začne odpojovat

...

V dospělosti pak může člověk cítit strach až ochromení,

když má vyjádřit svůj názor, a to dokonce

i když je o názor žádán láskyplně

Protože je od sebe odpojen – nemá nárok

na vlastní názor, na pocity a na vlastní pravidla hry,

chybí tomuto člověku jakýkoliv klíč

k pochopení mezilidských situací

Neví, co si může dovolit, neví, na co má právo,

odsuzuje se za negativní emoce a projevy

Kopíruje dávný postoj své matky k sobě

...

Většinou bývá mezilidskými situacemi taky přetížen

Emoční výbuchy rodičů, jejich netrpělivé nároky

a kritika, věčný drobnohled nad jeho slovy a činy

už kdysi dávno přetížily jeho nervovou soustavu

a tomuto člověku se pak i v dospělosti zdá,

že jsou na něj kladeny neustálé a příliš vysoké nároky

Navíc byli jeho rodiče pravděpodobně nekonzistentní

v tom, co bylo požadováno, takže možností,

co je v každé situaci správné a co ne,

je prostě příliš mnoho, situace jsou naprosto nepřehledné

...

Postoje tohoto člověka k vyžadovaným aktivitám

oscilují mezi vzdorem (Jste na mně zlí, tak ne!)

a ustrašeností (Bojím se nevyhovět, co když mají pravdu?)

...

Ve vztazích se také houpe mezi

přespřílišnou ochotou (aspoň na začátku - je to slast,

že mně konečně někdo jednoznačně ocenil),

která klesá k posluhování ze strachu

(jak začnou pochyby i sebenenávist vystrkovat růžky),

až ke vzdoru

(Jsi zlý! Neovládneš mě!)

...

Strach neudělat ve vztahu přešlap

(protože absolutně nechápu, co se děje),

potlačování se, oslabování, snaha o korektnost

navíc vždy způsobí vymizení vášně ze vztahu

Vztahy tohoto člověka docházejí do bodu,

kdy jsou s druhým jako bratr a sestra

Časem bratr a sestra na válečné stezce

...

Každý, kdo cítí, že se ho tento příběh týká,

si potřebuje uvědomit, že pokud nezíská zpět sebe,

nemá na světě nic

Nic není důležitějšího, než

- se všemi chybami a přešlapy „dvouletého“ -

začít hledat sám sebe

Být k druhým zcela upřímný

Říct: Zatím se učím neupřednostňovat druhé

před sebou samým

Věřit si, hledat svá slova, svou pravdu,

své potřeby, svá práva

Možná občas udělám chybu, ale jestli mě máš rád,

dovol mi dělat chyby

Dovol mi být trochu urputný, to si jen dodávám odvahy,

podpoř mě

A když na to občas nebudeš mít sílu,

pokusím se zase já myslet na to, že ti můžu dovolit

mít jiný názor, mít tvé vlastní pocity a emoce

a nemusím se z toho hroutit

...

Je těžké být sám sobě laskavou mámou

Hledejte v knihách i ve svém okolí

vlastnosti takové mámy

a postupně si v duši kreslete

její milující tvář

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon