Který volební kandidát je váš otec, který matka a který idealizovaný rodič?

Proběhlá předvolební kampaň mi, na mnoho způsobů,

připomněla vztahy v nefunkční rodině

Je tu „silný“, čitelně a přímočaře arogantní táta

se svými dobře známými, neskrývanými, neřestmi a sklony

a chladná nečitelná máma, o které dítě neví,

jestli by to sama bez táty zvládla a kolem které

se v pravidelných intervalech objevují neznámí lidé,

ke kterým se přimyká a jejichž názorům podléhá

...

Tátu dítě odsuzuje,

ale máma dítěti pevnost a bezpečí nenabízí

Je mu vlastně neznámá a její agenda spočívá většinou

ve vymezování se proti tátovi

Moc se snaží, ale vlastně neví, kde je, proč tu je

a proč se jí to všechno děje

Samozřejmě se může časem emancipovat,

odpojit svůj smysl bytí od vzdoru vůči tyranovi,

to ale ukáže teprve budoucnost

...

Dítě nemá jinou možnost, než se postavit

na stranu mámy nebo táty, jednoho upřednostnit

Potřebuje si ujasnit, kde je jeho místo

Pokud spolu rodiče bojují, nemůže se totiž u zvoleného rodiče

toho druhého zastávat – se zlou by se potázalo

Pokud táta není vyloženě surovec a zaměřuje své poznámky

spíš na manželku, než na dítě,

postaví se dítě často na jeho stranu

Potřebuje být v prvé řadě ochráněné někým silným

a stabilním, čitelným

(Matka pak zatrpkne, začne být

ještě chladnější, přísnější nebo bojovnější

a vazba dítěte na otce se ještě posílí)

Dítě neví, jak vypadá skutečná síla

Zná jen falešnou sílu otcovu a máminu slabost

Pokud se ho táta nesnaží zlomit,

zvolí dítě jeho falešnou sílu

...

Otci, jako každému jinému narcistovi, chybí sebereflexe

a nedokáže přijmout zpětnou vazbu,

takže samozřejmě dělá spoustu neinteligentních rozhodnutí,

za kterými si potom neochvějně stojí

Narcista byl totiž v dětství zraněn tak hluboce,

že jakéhokoliv kritika své osoby potřebuje zdiskreditovat,

když už ne úplně zlikvidovat,

jinak by k hladině jeho vědomí začaly prosakovat

dávné dětské pocity úzkosti a studu,

které se snaží zdatně potlačovat alkoholem

...

Manželka není dost ukotvena v sobě, aby dokázala

svého manžela pochopit

Cítí jen nebezpečí, odsudek a hledá spojence,

kteří by jí pomohli stát na vlastních nohou,

podpořili její sebevědomí, popřípadě jí pomohli odejít

Pokud dostane injekce podpory, zkusí napodobit

falešnou sílu manžela, říznutou vlastními hodnotami

... vyjde z toho těžko uvěřitelný mesiášský postoj

Namísto obdivu a později strachu teď manželem pohrdá,

lituje ho a „soucitně“ prohlašuje za nenapravitelného

...

Ve volbách jsme všichni jako děti

Naše možnosti jsou omezené a nabízení rodiče nedokonalí

Málokdo dokáže rozklíčovat a přečíst osoby kandidátů

a jejich podporovatelů a vysokou matematikou

shlukujících a srážejících se vlivů

dojít k prognóze vývoje po zvolení tohoto člověka

(V naší odpojenosti od sebe samých, vytvořené

přehlíživou nebo autoritářskou výchovou, často

nejsme ani po volbách schopni pochopit, co náš kandidát

vlastně dělá a jestli je to pro nás dobré nebo ne

Jsme snadno zmanipulovatelní)

Většinou volíme, stejně jako žijeme,

ze svého vlastního traumatu

Vyskočí na nás nějaký nenáviděný rys,

k tomu jeden idealizovaný – a naše láska

k jednomu kandidátovi a nenávist k druhému

je na světě

Ti, kteří se v dětství cítili úplně sami,

možná k volbám nejdou, protože nevěří nikomu

...

Možná se dost přeceňujeme, když do krve hájíme

oprávněnost a rozumnost své volby

Ve většině komplexnějších záležitostí svého života,

kde je v sázce bezmoc a vnitřní konflikty hodnot,

se rozhodně chováme nekompetentně

...

Sama sobě i lidem na svých kurzech

stále dokola připomínám, že důležitější než co se

děje na povrchu,

je vnímat své emoce, jejich intenzitu, rozklíčovávat,

jaké asociace ve mně vnější dění vytváří

Tak se dostáváme k hlubší pravdě o sobě a časem

jsme schopni pravdivěji vnímat realitu

Klady i zápory svých rodičů, volebních kandidátů,

každého

Začneme být tolerantnější, zodpovědnější,

důkladnější při přípravě svých rozhodnutí,

flexibilnější a vnímavější

...

Ty vybičované emoce, které všude vidím,

nepatří volebním kandidátům

Když si uděláte chvilku, doplujete na vlnách

svého naštvání, deziluze, pohrdání

až do svého dětství

K rodinnému stolu a do svého pokojíčku

...

Zloba pramení z bezmoci a patří k dětství

Smiřte se se svým dětstvím, s tehdejší bezmocí

Smiřme se s tím, že žijeme v organizovaném systému

Římané nám předali organizaci a právo

a ta je zaměřená na přibližnou spravedlnost,

na kompromisní uspokojování potřeb

Dokud jsme členy společnosti,

jsme v jistém smyslu dětmi a někdy to cítíme víc,

než jindy

...

Ti nejzraněnější, a občas i ti nejzralejší (z nezralých),

se někdy rozhodnou vystoupit z davu a kandidovat

Neházejte kamenem

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz