Zvládání emocí Aneb Schopnost utišit sám sebe
V každém okamžiku nám hlavou a tělem
probíhá proud myšlenek a emocí,
které jsou svrchní vlnkou vyrůstající z oceánu
našich celoživotních zážitků a zkušeností
Jako by nám „před očima“ probíhal celý náš život
nejen v okamžicích blízkých smrti,
ale prakticky neustále
Svět kolem nás je plný spouštěčů - lidí a situací,
které nám připomínají věci dávno minulé
Naprostá většina z toho se samozřejmě děje
na nevědomé úrovni
Proces proběhne v těle, v bezděčném pohybu,
zvýšení potivosti těla, v prohloubení
nebo uskřípnutí dechu, v poryvu nálady...
ale odezvu v mysli nevyvolá
...
Důvodem může být zřejmě prostě
„technická“ nemožnost zachytit tolik vjemů,
ale často také léta trvající trénink ve vytěsňování
nepříjemných myšlenek a pocitů
a z toho vyplývající nízká úroveň sebeuvědomění
Sebeuvědomění je ale přitom základem
pro zvládání nálad, emocí a potenciálně destruktivních
činů, které z nich vychází
Terapie anebo jakákoliv „práce na sobě“
si v prvé řadě klade za cíl
zvýšit úroveň tohoto sebeuvědomění
...
Člověk, který si alespoň uvědomuje,
co ho trápí, má šanci podrobně prozkoumat,
jestli náhodou situaci nevidí příliš černě,
s někým si o svých potížích promluvit
a nakonec s nimi i něco dělat
Ten, který neví, který je prostě jen unášen
proudem emocí a nálad, je ve zcela bezvýchodné,
bezmocné situaci a pravděpodobně směřuje
k depresi
...
Kořenů svých emocí se v mnoha případech
nelze „domyslet“, je potřeba je najít v hlubším procesu,
než jakým je terapeutický rozhovor
Příčiny totiž často leží v preverbálním období,
v období, kdy jsme byli malinké dítě
O množství seker, které do kmene naší psychiky
mohou naši rodiče neúmyslně zaseknout
(depresí či prostě jen odtažitostí matky,
přílišným střídáním pečujících osob apod.)
už jsem napsala dost
...
Předpokládejme, že náš hypotetický klient
prošel takovou na tělo zaměřenou terapií,
vydoloval své rané zážitky a emočně je prosvětlil
Velký kus stínu a mlh se tím rozpustí
a jeho nálady už nebudou tak
ohnivě červené nebo černočerné
Přesto se v jeho životě, jako v životě každého,
dál budou střídat emočně lepší a horší chvíle
Kopečky a údolíčka prostě k životu patří
Jeho celkový životní pocit se pak bude odvíjet
od jeho schopnosti účinně tišit své pocity
A to je schopnost, kterou se opět učíme
už jako malé děti
...
Psychoanalytičtí odborníci už dávno přišli s konceptem,
že citově zdravé děti jsou schopny
se samy emočně uklidňovat, utěšovat tím,
že se k sobě chovají se stejnou péčí,
s jakou je kdysi utěšovaly jejich matky
Je ale potřeba opět připomenout, že se nejedná
zdaleka jen o dávnou fyzickou péči naší mámy
(dítě lze chovat v náručí a zároveň na něj syčet
ledová slova anebo se v duchu utápět a litovat),
ale o celkový pozitivní a vřelý přístup k dítěti
Jak dítě roste, matka, která sama není schopna
chovat se k sobě něžně a být uvolněná a šťastná,
může dítěti opět nabízet namísto objetí a klidného vzoru,
třeba mentální rady a hecování k výkonu
„Ty to dáš!“ a podobně a vést ho spíš
k vyčerpávání svých zdrojů, soutěžení, neklidu
...
Všechny tóny našeho dětství se k nám
stále vracejí, převlečené ze dnešní situace
a emoce s nimi spojené
Jde jen o to, jestli v našem prožívání převládnou
pozitivní emoce nad těmi negativními
a zároveň, jestli si dokážeme udržet
jakousi ústřední pozitivní linku
Jestli optimisticky předpokládáme, že se vždy
všechno vyřeší a budoucnost bude dobrá
anebo jestli naopak převládá pesimistická linka,
jen občas přerušená nějakou euforickou nadějí
...
Pesimista nebo optimista, to je to, oč tu běží ☺
Nerada odkazuji na vyšší moc, jakou je třeba DNA
a vrozený temperament
Jestli jsme pesimista nebo optimista podle mně
závisí na míře pociťované bezmoci
(kterou si často ani neuvědomujeme)
Čeho se ona bezmoc týká, bývá těžké rozklíčovat,
jak vyplývá i z příkladů v tomto článku
Hluboko v nás leží dětské zážitky a přesvědčení,
že nás nemají rádi, že nás opustí a podobně
...
Potřebujeme opustit větvoví své psychiky,
spustit se dovnitř do kmene a nakonec
kráčet podzemními chodbami jejích kořenů
a jako v dětské počítačové hře tam hledat,
najít a vyzdvihnout na světlo
miminko, batole a předškoláčka,
kterými jsme byli, oprášit je, utišit, uzdravit
Vytvořit nový obraz svého života, který nám
od této chvíle poběží tělem
Přesvědčit se o své síle a možnostech
a každý den taky pracovat
(pozitivní samomluvou, cvičením vděčnosti,
péčí o sebe, rozvíjením svých talentů... )
na rozvíjení své schopnosti utěšit
a potěšit sám sebe
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz