Otázka "Co je správně?" signalizuje odpojení od sebe sama
Filosoficky a idealisticky založení lidé
požívají ve společnosti vážnosti
Bývají to lidé, kteří si pokládají
poměrně abstraktní otázky typu
Co je dobro a zlo
Co je krása a co ošklivost
Jaký mám být dobrý manžel či manželka
Co je správné a co nesprávné
Jaký je smysl toho všeho
...
Poté, co jsem se začala věnovat psychologii,
jsem zjistila, že lidé tohoto založení
- přestože vypadají přemýšlivě -
jsou většinou schopni dělat jen malé pokroky
ve svém uzdravení, pokud vůbec nějaké
Jejich idealismus je spíš neochota
vidět a přijmout sebe, lidi a svět, jaký je
A filosofování je tím nejryzejším vyjádřením
tápání vykolejeného dítěte
Dítěte, které bylo znejistěno
ve vnímání sebe sama, svých pocitů
...
Nutkavě přemýšlejí o věcech,
které jsou přímočaré a které lze jen procítit
Krása je to, co mi krásné připadá
- je to vnitřní pocit
Vše, co existuje v pocitové rovině, co prožiju,
je reálné, mentální nálepky jsou iluze
Je to náš starý škodlivý návyk
snažit se vyhovět rodičům
Být dobrý, konat správně
...
Kdysi dávno v dětství nás svým hodnocením,
kritikou, zesměšňováním, hrozbami,
zlehčováním, překrucováním, zamlčováním...
odpojili od našeho vnitřního kompasu
Od instinktivního pocitu:
Tohle cítím dobře, to je dobré
Namísto toho se obracíme kamsi ven,
k autoritám, filosofům, do vyšších sfér,
do světa aristotelské logiky
a žadoníme o návod
...
Čím více nás trestali za spontaneitu,
za naše autonomní rozhodování a činy,
tím víc jsme od svých pocitů odpojeni
Zběsile čteme, skládáme a hledáme návody
v rovině rácia
Stavíme konstrukce
Pokud byla navíc ona vztahová rovina
našeho dětství bolestná,
nebádáme moc rádi nad sebou,
zamýšlíme se raději nad abstraktními tématy
Jakékoliv otázky, ve kterých se vyskytují slova jako
civilizace, dnešní doba, lidi, trend, politici...
Čím odpojenější jsme, tím jsme abstraktnější
...
Možná znáte příběh Elliota
Při operaci mozku mu porušili spojení emočních center
s šedou kůrou mozkovou
Přerušili kontakt emoční a racionální složky
Přestože byl právník Elliot
nadále vysoce intelektuálně zdatný,
po operaci začal dělat
jedno nerozumné rozhodnutí za druhým
a přišel o zaměstnání, ženu, byt, o všechno
Neschopnost vnímat pocity se jmenuje alexithymie
a způsobuje, že myšlení, rozhodování,
odůvodňování, stanovování priorit...
je zcela chybné
Bez vnímání emocí nelze být inteligentní
...
To, co se děje u lidí se sklonem k filosofování
je snaha nahradit pocity rozumem
Nejenže byli kdysi svými rodiči znejistěni,
zároveň jim bylo působeno mnoho negativních pocitů,
a proto pocity jako takové vytěsňují
Nekonečně filosofující lidé bývají proto často
zcela zaseklí ve svých vztahových situacích
Stagnují a nemohou najít řešení
...
Jedinou cestou k životu je totiž plně se cítit,
se všemi radostmi i bolestmi, strachy i nadějemi
CÍTIT krásu
CÍTIT dobro jako v těle pociťovaný klid
svého osobního „správna“
Neptejte se, co je správně,
nebojte se tolik
Zkoušejte, hrajte si a ciťte
Kdo hledá smysl, ještě nežije
Kdo žije radostně a naplno jako zvědavé malé dítě
nebo veselý teenager z emočně zdravé rodiny,
nad smyslem se nezamýšlí
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz