Vědomý člověk ví, že mu vadí skoro všechno
Vědomý člověk není ten, který dosáhl
absolutní vyrovnanosti, shovívavě se usmívá
na to lidské hemžení kolem
a nic mu nevadí
Vědomý člověk je ten, který se nebojí vidět,
že mu vadí skoro všechno
...
Vědomý člověk pochopil, jak velmi zraněný je,
odhalil své strategie přežití
a za své emoční kotrmelce
nedává vinu druhým
...
Pokud nejste hluše submisivní
ani hluboce rezignovaný člověk,
který zametl pod koberec hlubší pocity
a vstoupíte do partnerského vztahu,
(kde si dovolíte být citově přítomní),
zjistíte, jak je pro partnera lehké vás zranit
...
Jsou to, zas a znovu, naše dětské programy
Bolestné vzpomínky, které s partnerem
vstávají z hrobů
Drobnosti, ale jak umějí seknout
...
Partner jde v sobotu odpoledne na golf
... a už je tu nevědomá vzpomínka na to,
jak byly máminy zájmy vždy přednější
Přítel zaspí a hlásí vám, že přijede později
... ólalá – máminy neplněné sliby
Manžel stále jen pracuje pak onemocní,
leží a vy z něj nic nemáte a pak zase pracuje
... ejhle, máma měla vždy něco důležitého
na práci a když ne, tak odpočívala
Pohádáte se a za chvíli už partner dělá
jakoby nic... mámina taktika převádění řeči,
bezmoc a tlak nevysloveného
Partner pronese před přáteli na vaši adresu
nevinný, laškovný vtip
... orosíte se, protože si z vás máma (táta)
před svými kamarády dělali legraci,
byli vtipní na váš účet
Manžel dá přednost přání své mámy, tchýně,
před vaším přáním
... pro vaši mámu byl taky tátův klid
důležitější než ten váš, popřípadě byl důležitější
klid a neplakání vašeho mladšího sourozence
Někdo na vás „zaútočí“ a partner se vás nezastane
(třeba proto, že o žádný útok ve skutečnosti nejde)
... cítíte zradu, protože máma se vás taky nikdy nezastala
Manželka pro návštěvu skvěle uvaří a uklidí,
zatímco pro vás to málokdy udělá
... pro mámu byli taky jiní lidi důležitější,
byli důvodem k neobvyklým výkonům
A tak dále, donekonečna
...
Časem jste se naučili trvale zkoumat,
jestli na vás druzí dostatečně myslí,
jestli nejste odsunuti na vedlejší kolej,
jestli dostáváte dost
... vypěstovali jste si chronický návyk
na nespokojenost
A pak stačí něco, co drobně připomíná ono
staré chování, proti kterému jste bývali bezmocní
a spustí se reakce
...
Vadí nám skoro všechno, pouze někdo
se hodně potlačuje, je poslušný a nevoli vnímá méně,
jiný ji cítí silně a vynucuje si požadované
a ještě jiný se tváří, že je mu to všechno fuk
...
Naším cílem nemůže být
si realitu ošéfovat nebo se jiným způsobem
pokusit vyhnout špatným pocitům
Cílem může být jen pochopit svá zranění,
toho zanedbávaného, ukřivděného chlapce
nebo dívku v sobě
a nebrat jejich šveholení tak smrtelně vážně
...
Jsme prostě nekonečně přecitlivělí
a své dětské nelibosti katapultem
pálíme na partnera
...
V určitém bodě vaší práce na sobě
už budete cítit, že kurzů a terapie bylo dost
a rozhodnete se prostě vnímat, co všechno
patří minulosti a že přítomnost umožňuje
žít bez té zátěže, neposlouchat ty hlasy
Partner vás zraní, zapomene na výročí,
přijde pozdě, bude se věnovat sobě...
a vy už dokážete zůstat se svými pocity,
pohladit se, utišit a přijít za partnerem,
mírně a láskyplně s vysvětlením
a možná s prosbou o podání pomocné ruky
...
A v té chvíli život přestane být melodrama,
přestane být rozdělen na nepřátelské tábory
Už nebude nepochopitelným slzavým údolím
Budete vědět, že cokoliv vám působí
špatné pocity, se stalo už dávno
a že už dál nechcete žít v koncentráku
Už nikdy nebudete hledat viníky,
nebudete se zlobit na lidi kolem
Budete se učit vnímat situace jinak,
už ne postaru, jako oběť
Už budete umět rozlišit autopilota
- melodramatickou linku starých křivd -
od dnešní reality
Uvidíte druhé lidi se všemi jejich potřebami,
autopiloty, strachy a nebudete si myslet,
že vám, právě vám, chtějí zle
...
Vivat dospělost! J
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz