Nesčítejte viny, začínejte každý den nanovo
Vztah je potřeba začínat každý den nanovo
Znovu a znovu se sami sebe ptát:
Kdo je ten člověk vedle mně?
A hlavně nehromadit a nesčítat minulé viny
(před týdnem mi s gustem píchl do citlivého místa,
před třemi lety mě podvedl... )
Kdo hromadí a sčítá a zároveň ve vztahu zůstává,
žije napružený a stísněný život
...
Jak to ale udělat? Jak nehromadit a nesčítat?
Jde to,
ale jen pokud žijete svůj život naplno
a pro sebe
Pokud stále ještě přetrváváte
v dětských deficitech a závislostech
a žijete skrz a pro druhé, za odměnu
(přijetí, objetí, ochrany, zabezpečení),
nejde to
...
Jak mám dělat něco pro druhého a čekat odměnu,
když mi tak „ubližuje“?
Nechci mu dělat dobře, protože mu nevěřím,
že mi dá, co potřebuji anebo, že to bude dávat
stále a bez chyb a výpadků, které mě tolik bolí
Pokud stále přetrvávám v závislostním módu,
potřebuji za partnera ideálního, hodného „rodiče“,
který je maximálně všímavý a vždy ohleduplný
To se ale v reálném světě nestane,
a tak časem zahořknu a nedůvěřuji
Jsem přece tak zranitelný, tak závislý na
náladách a konání druhého,
takže vlastně nedůvěřuji „právem“
...
Jsem bez druhého tak neúplný a jeho
nedokonalé fungování při naplňování mých potřeb
tolik bolí, že si časem můžu na druhého
vypěstovat dokonce traumatickou stresovou reakci
Začnu se chránit uzavřením svého těla i duše, a tak
- v přítomnosti svého miláčka -
ztuhnu, jsem strnulý, stažený, mám zatuhlé svaly,
zpomalené, toporné či naopak křečovité zrychlené pohyby,
stavy mentálního a citového odpojení
či chaos v hlavě, rozostření, tíhu v těle,
neudržuji oční kontakt, mluvím úsečně...
...
Citové deficity, poškozená sebeúcta
a nerozvinutá aktivní složka
- slabá autonomie v rozhodování a konání
z nás činí přívěsky
sebevědomějších a aktivnějších jedinců
Naše závislost na nich pak způsobuje
nemožnost existovat
bez jejich přesně definovaného chování,
které nás má zacelit nebo ochránit
A po čase tato situace nevyhnutelně vyústí
v zaujetí pozice naštvané ukřivděné oběti,
která nedůvěřuje, sčítá a stále více
se odpojuje
...
Začněte žít pro sebe, s nasazením,
rozvolněte tu předůležitou vazbu na partnera
(dokonce i když je ten partner dosud nový
a jeho schopnost vás uspokojit sladce voní)
Jen pokud máte v pořádku všechny
opěrné pilíře své vlastní existence
- vztah s původní rodinou, sebevědomí,
smysluplnou práci, vztahy s přáteli,
nadšení pro život i bez partnera –
budete schopni nechat partnera
cítit, říkat, dělat (nedělat) věci, které potřebuje
...
Máme v sobě mnoho citlivých míst
a ta, čas od času, někdo nakopne
(stejně jako to my děláme druhým)
Kdo sčítá viny a odmítá se znovu otevřít,
sám se odsoudil k věčné pozici oběti,
chmurným myšlenkám a neuspokojení,
které se pak zhmotňují jedna báseň
Nedávám ti, protože jsi zlý
A nepřijímám, protože jsi zlý
...
Pro své vlastní dobro,
začínejme každý den znovu
Hledejme v sobě pocity a zdroje radosti
a partnerovi svou závislost a přecitlivělost
odpusťme
...
Možná se ve své samostatnosti
od partnera začnete stejně vzdalovat,
ale až v tom vzdalování nebude ani kapka trucu,
třeba se vaše loďky znovu přiblíží
Anebo prostě zjistíte, že jste si
k zaplnění svých děr zvolili partnera
se zcela odlišnými hodnotami a životním stylem
A vaše lodičky zmizí, každá za jiným obzorem,
ale mírumilovně a v lásce
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz