Nesčítejte viny, začínejte každý den nanovo

Vztah je potřeba začínat každý den nanovo

Znovu a znovu se sami sebe ptát:

Kdo je ten člověk vedle mně?

A hlavně nehromadit a nesčítat minulé viny

(před týdnem mi s gustem píchl do citlivého místa,

před třemi lety mě podvedl... )

Kdo hromadí a sčítá a zároveň ve vztahu zůstává,

žije napružený a stísněný život

...

Jak to ale udělat? Jak nehromadit a nesčítat?

Jde to,

ale jen pokud žijete svůj život naplno

a pro sebe

Pokud stále ještě přetrváváte

v dětských deficitech a závislostech

a žijete skrz a pro druhé, za odměnu

(přijetí, objetí, ochrany, zabezpečení),

nejde to

...

Jak mám dělat něco pro druhého a čekat odměnu,

když mi tak „ubližuje“?

Nechci mu dělat dobře, protože mu nevěřím,

že mi dá, co potřebuji anebo, že to bude dávat

stále a bez chyb a výpadků, které mě tolik bolí

Pokud stále přetrvávám v závislostním módu,

potřebuji za partnera ideálního, hodného „rodiče“,

který je maximálně všímavý a vždy ohleduplný

To se ale v reálném světě nestane,

a tak časem zahořknu a nedůvěřuji

Jsem přece tak zranitelný, tak závislý na

náladách a konání druhého,

takže vlastně nedůvěřuji „právem“

...

Jsem bez druhého tak neúplný a jeho

nedokonalé fungování při naplňování mých potřeb

tolik bolí, že si časem můžu na druhého

vypěstovat dokonce traumatickou stresovou reakci

Začnu se chránit uzavřením svého těla i duše, a tak

- v přítomnosti svého miláčka -

ztuhnu, jsem strnulý, stažený, mám zatuhlé svaly,

zpomalené, toporné či naopak křečovité zrychlené pohyby,

stavy mentálního a citového odpojení

či chaos v hlavě, rozostření, tíhu v těle,

neudržuji oční kontakt, mluvím úsečně...

...

Citové deficity, poškozená sebeúcta

a nerozvinutá aktivní složka

- slabá autonomie v rozhodování a konání

z nás činí přívěsky

sebevědomějších a aktivnějších jedinců

Naše závislost na nich pak způsobuje

nemožnost existovat

bez jejich přesně definovaného chování,

které nás má zacelit nebo ochránit

A po čase tato situace nevyhnutelně vyústí

v zaujetí pozice naštvané ukřivděné oběti,

která nedůvěřuje, sčítá a stále více

se odpojuje

...

Začněte žít pro sebe, s nasazením,

rozvolněte tu předůležitou vazbu na partnera

(dokonce i když je ten partner dosud nový

a jeho schopnost vás uspokojit sladce voní)

Jen pokud máte v pořádku všechny

opěrné pilíře své vlastní existence

- vztah s původní rodinou, sebevědomí,

smysluplnou práci, vztahy s přáteli,

nadšení pro život i bez partnera –

budete schopni nechat partnera

cítit, říkat, dělat (nedělat) věci, které potřebuje

...

Máme v sobě mnoho citlivých míst

a ta, čas od času, někdo nakopne

(stejně jako to my děláme druhým)

Kdo sčítá viny a odmítá se znovu otevřít,

sám se odsoudil k věčné pozici oběti,

chmurným myšlenkám a neuspokojení,

které se pak zhmotňují jedna báseň

Nedávám ti, protože jsi zlý

A nepřijímám, protože jsi zlý

...

Pro své vlastní dobro,

začínejme každý den znovu

Hledejme v sobě pocity a zdroje radosti

a partnerovi svou závislost a přecitlivělost

odpusťme

...

Možná se ve své samostatnosti

od partnera začnete stejně vzdalovat,

ale až v tom vzdalování nebude ani kapka trucu,

třeba se vaše loďky znovu přiblíží

Anebo prostě zjistíte, že jste si

k zaplnění svých děr zvolili partnera

se zcela odlišnými hodnotami a životním stylem

A vaše lodičky zmizí, každá za jiným obzorem,

ale mírumilovně a v lásce

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon