Jak změnit autopilota
Většina lidí, kteří chodí na mé kurzy
se těší na nové vhledy a silné prožitky
Málokdo už se tolik těší či si vůbec uvědomuje,
že nová, byť v těle prožitá, uvědomění
jsou možná desetinou vší práce,
kterou je potřeba vložit do proměny
už nevyhovujícího programu přežití
...
Jeden můj kamarád to popsal slovy:
Je to jako podívat se skrz okno,
a vlastně ani to ne
...
Někdo mi nedávno řekl, že když trenér
doporučí Ester Ledecké či Evě Samkové
(které mají obrovskou disciplínu a vytrvalost)
změnu nevhodného pohybového návyku,
trvá jim nácvik změny 4 – 6 měsíců
„Normálnímu“ člověku prý rok
Stejně se to má i se změnou návyku
na určité myšlenky, emoce a chování
...
V našem mozku a nervové soustavě
existuje síť informačních dálnic, silnic a pěšin
Několik desetiletí fungující síť nervových spojení,
na kterých „frčí“ naše automatické reakce
Naše dětské strategie přežití založené na strachu
sviští po dálnicích a umíte si představit, co je to za práci
zpomalit nebo odklonit na dálnici vozidlo,
které nespolupracuje
...
Nezpracované (tj. do hloubky nepochopené,
dospěle nenahlédnuté) staré situace
stále sedí v buňkách naší tělesné paměti
a automaticky zažíhají přehnané emoční reakce
a navazující chování
Pokud je jádrem naší dětské obrany
identita oběti, které ostatní ubližují, pak si dokonce
ty staré sentimentální a dramatické detaily
občas i vědomě přehráváme a dále je kodifikujeme
Naše buňky přitom mají schopnost se obnovovat,
měnit, vytvářet nová nervová spojení
Chce to ale vytrvalou pečlivou pozornost a práci
...
Vhledem to opravdu začíná
Představte si třeba muže, který po rozvodu
nechce platit alimenty a možná dokonce
nechce vidět ani své dítě
Může zdravý dospělý nemít rád své dítě
a přát si, aby mělo nedostatek?
Těžko
Tento muž byl nepochybně v dětství velmi zraněn
Dostal málo nebo nic, a tak se cítí ukřivděný,
nekonečně ukřivděný
Je mu tak mizerně, až to bolí
Jeho autopilot ho drží na prastaré dálnici
v rychlosti 200 kilometrů za hodinu
Nemůže zpomalit, vydechnout, vystoupit
Ve své ex-manželce vidí svou matku
a dítě nevidí vůbec, sám je přece ještě dítě
Tolik mu ukřivdili, sám má málo, vlastně nic
(byť může vydělávat statisíce),
tak nedá ani dítěti
...
Tento muž potřebuje nutně nahlédnout pod povrch
svých vybičovaných emocí a uvidět pravdu
Ale to je jen začátek cesty
Když se pak bude snažit chovat jinak,
jeho pocity budou stále skoro stejné
Bude mít pocit, že ho zneužívají, že ho nemají rádi
a zpočátku bude možná bez své strategie přežití
ještě víc trpět
...
Nová informace ještě neznamená,
že se kolem ní automaticky vytvoří nové, pěkné emoce
a nové chování
Po novém vhledu nebo prožitku, který ukáže,
že k vám rodiče, přece jen, měli silné city
(což je začátek prociťování vlastních zdrojů,
vlastní energie v těle),
je potřeba každý den doma „trénovat“,
makat na sobě, jako naše olympionistky
...
Hledat v sobě a prociťovat vlastní energii,
uvědomovat si, že jsem něco skutečně od rodičů dostal
a hledat to v těle, posilovat vizualizacemi
Nahlédnout mentální program, například
- Nezapomenu vám to
- Za moje špatné pocity můžou druzí
- Mám málo, musím využít každé příležitosti získat víc, hromadit ...
a postupně hledat lepší verzi, například
- Rozhoduji se žít, jako by nebyla minulost
- Moje negativní emoce jsou jen moje
- Všude je pro mně hojnost a vždy bude
...
Nestačí ale ploše afirmovat
Je potřeba zasazovat tyto věty do kontextu
Hledat konkrétní příklady, jak je můžu žít
a dělat experimenty do nového území
Na začátku budu převážně selhávat
- starý vzorec bude ještě příliš silný -
ale přesto budou moje chování a pocity
už od začátku v něčem jiné než dřív
Pokračujte a časem se starý a nový program
začnou mezi sebou mastit vcelku vyrovnaně
a nakonec, a možná to nemusí trvat celý rok,
získá nový, dospělý, návyk převahu
...
Každý den několikrát trénujte,
protože jestli znovu uslyším
„Na to jsem si už dělal konstelaci,
to mám vyřešené.“,
tak za sebe neručím :D
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz