Léčivé cesty do vlastního nitra

18/03/2018

Ach kéž bychom uměli plout na vlnách

svých pocitů, propojovat nové se starým,

vnímat série obrazů, emocí a myšlenek,

které se k nim pojí,

samovolně je nechat přicházet a jen sledovat

bez předčasného přerušování logickým myšlením,

bez aktivního vzpomínání a dedukcí,

kde a kdy v dětství tyto pocity vznikly

V úžasu sledovat nit pocitových a mentálních

asociací, vnímat jak jeden dávný prožitek

vykřesal pocity a pak myšlenku, která se rozvila

a propletla s myšlenkovou větvičkou

dalších dětských prožitků

...

O kolik moudřejší bychom byli,

kdybychom přestali úporně myslet a

po vnějším nepříjemném podnětu

(který vyústí ve strach, ponížení, žárlivost, truc...),

si zvykli ponořit se a nechat se unést

bohatým vnitřním proudem vzpomínek těla

...

Pocítit třeba bodec žárlivosti a namísto

naprázdno protáčeného kola

paniky, děsu, zastrašování, manipulace,

snahy o uchopení kontroly, pomstychtivosti...

nasedli do imaginárního taxíku a řekli:

Do dětství, prosím.

Do místa, odkud to znám.

A namísto otáčení volantem, seděli u okýnka

s tělem plným emocí a čekali, až tělo 

postupně odešle do systému myšlenku, informace

Netlačili na vhledy, prožívali naplno emoce

a čekali, se záměrem vnímat paralelu mezi

problémem v našem partnerském vztahu

a dávnou situací s mámou či tátou

...

A najednou můžeme pocítit a uchopit tu podobnost

mezi situací, kdy náš nynější partner projevil soucit

slabé, trpící ženě a dal jí na chvíli sebe, byť jen v rozhovoru,

a dávným dějem, kdy se máma musela starat o mladšího

nebo slabšího, nemocnějšího sourozence

Anebo procítíme tu velkou podobnost mezi

partnerovým zájmem o energií nabitou cizí ženu

a zájmem naší mámy o jakéhokoliv dospělého

nebo třeba i o staršího sourozence,

u kterého mohla načerpat energii

...

A tu se před námi může jako mapa

dosud nepoznaného světadílu

rozvinout celá energetická scenérie vztahu s mámou

Uvidím například, že se máma o mně zajímala,

jen když jsem něco potřeboval, když jsem byl slabý

A tak jsem se musel oslabit, hodně ji potřebovat,

aby si mě vůbec všimla

A zároveň jsem nikdy nemohl její pozornost

udržet nadlouho, protože se ve své únavě potřebovala

dosycovat u lidí, kteří ji rozptýlili, kteří byli zajímaví

anebo kteří jí dali dospělou pozornost a energii

A tak, abych si její pozornost udržel, jsem se zároveň

potřeboval udělat velmi zajímavým a silným

a nabídnout jí svou energii

Jakmile jí ale měla dost, odešla pečovat o slabší

anebo třeba dodělávat resty...

...

Na své cestě můžu tudíž objevit,

že stojím před úkolem

být slabý a zároveň silný a zajímavý

Zjistím, že jsem roztržen na části

v modelu plném rozporů, který není k žití

a konečně můžu v plném rozsahu pochopit,

jaké role a proč hraju a že v tom chaosu

nedokážu najít sám sebe

...

Občas, i když ne často, se může stát,

že ke stejně komplexnímu a přesnému závěru

dojdeme i pouze studiem a přemýšlením,

nikdy to ale není srovnatelně úderný a léčivý vjem

Fakticky dojdeme ke stejnému výsledku,

dokonce může ukápnout i slza,

přesto,

je racionálně vykutaný vhled,

v porovnání se syrovým autentickým prožitkem,

spíše taková románová zápletka

Skoro jako by se nás ani netýkala

Kdo zažil ten rozdíl, ví, o čem mluvím

...

Jakmile se naučíme „chodit dovnitř“ a setrvat tam

dostatečně dlouho

(nahlédnout a přeprogramovat třeba tři, čtyři

provázané programy za jednu cestu),

naše uzdravování se rozletí jako pták

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články