Léčivé cesty do vlastního nitra

Ach kéž bychom uměli plout na vlnách

svých pocitů, propojovat nové se starým,

vnímat série obrazů, emocí a myšlenek,

které se k nim pojí,

samovolně je nechat přicházet a jen sledovat

bez předčasného přerušování logickým myšlením,

bez aktivního vzpomínání a dedukcí,

kde a kdy v dětství tyto pocity vznikly

V úžasu sledovat nit pocitových a mentálních

asociací, vnímat jak jeden dávný prožitek

vykřesal pocity a pak myšlenku, která se rozvila

a propletla s myšlenkovou větvičkou

dalších dětských prožitků

...

O kolik moudřejší bychom byli,

kdybychom přestali úporně myslet a

po vnějším nepříjemném podnětu

(který vyústí ve strach, ponížení, žárlivost, truc...),

si zvykli ponořit se a nechat se unést

bohatým vnitřním proudem vzpomínek těla

...

Pocítit třeba bodec žárlivosti a namísto

naprázdno protáčeného kola

paniky, děsu, zastrašování, manipulace,

snahy o uchopení kontroly, pomstychtivosti...

nasedli do imaginárního taxíku a řekli:

Do dětství, prosím.

Do místa, odkud to znám.

A namísto otáčení volantem, seděli u okýnka

s tělem plným emocí a čekali, až tělo

postupně odešle do systému myšlenku, informace

Netlačili na vhledy, prožívali naplno emoce

a čekali, se záměrem vnímat paralelu mezi

problémem v našem partnerském vztahu

a dávnou situací s mámou či tátou

...

A najednou můžeme pocítit a uchopit tu podobnost

mezi situací, kdy náš nynější partner projevil soucit

slabé, trpící ženě a dal jí na chvíli sebe, byť jen v rozhovoru,

a dávným dějem, kdy se máma musela starat o mladšího

nebo slabšího, nemocnějšího sourozence

Anebo procítíme tu velkou podobnost mezi

partnerovým zájmem o energií nabitou cizí ženu

a zájmem naší mámy o jakéhokoliv dospělého

nebo třeba i o staršího sourozence,

u kterého mohla načerpat energii

...

A tu se před námi může jako mapa

dosud nepoznaného světadílu

rozvinout celá energetická scenérie vztahu s mámou

Uvidím například, že se máma o mně zajímala,

jen když jsem něco potřeboval, když jsem byl slabý

A tak jsem se musel oslabit, hodně ji potřebovat,

aby si mě vůbec všimla

A zároveň jsem nikdy nemohl její pozornost

udržet nadlouho, protože se ve své únavě potřebovala

dosycovat u lidí, kteří ji rozptýlili, kteří byli zajímaví

anebo kteří jí dali dospělou pozornost a energii

A tak, abych si její pozornost udržel, jsem se zároveň

potřeboval udělat velmi zajímavým a silným

a nabídnout jí svou energii

Jakmile jí ale měla dost, odešla pečovat o slabší

anebo třeba dodělávat resty...

...

Na své cestě můžu tudíž objevit,

že stojím před úkolem

být slabý a zároveň silný a zajímavý

Zjistím, že jsem roztržen na části

v modelu plném rozporů, který není k žití

a konečně můžu v plném rozsahu pochopit,

jaké role a proč hraju a že v tom chaosu

nedokážu najít sám sebe

...

Občas, i když ne často, se může stát,

že ke stejně komplexnímu a přesnému závěru

dojdeme i pouze studiem a přemýšlením,

nikdy to ale není srovnatelně úderný a léčivý vjem

Fakticky dojdeme ke stejnému výsledku,

dokonce může ukápnout i slza,

přesto,

je racionálně vykutaný vhled,

v porovnání se syrovým autentickým prožitkem,

spíše taková románová zápletka

Skoro jako by se nás ani netýkala

Kdo zažil ten rozdíl, ví, o čem mluvím

...

Jakmile se naučíme „chodit dovnitř“ a setrvat tam

dostatečně dlouho

(nahlédnout a přeprogramovat třeba tři, čtyři

provázané programy za jednu cestu),

naše uzdravování se rozletí jako pták

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon