Bezmoc, odmítání a malé sabotáže

Každý druhý člověk si rád zanadává na politiku

Je to v podstatě totéž,

jako když ušlápnutá manželka

den co den na telefonu s kamarádkou

nadává na svého muže

Projev bezmoci a odmítání

...

Ten, kdo na svou bezmoc reaguje

hněvem a odmítáním,

nemůže v témže okamžiku přijímat,

nepřijímá život, jeho lekce

Nemůže růst

Neklade si totiž otázky:

Co mě tento okamžik učí o mně?

O mé reakci na bezmoc?

O mé obsesi vnímáním bezpráví?

O mé neschopnosti vytvořit si svůj svět

a přijmout body, kde se můj svět

stýká se světy jiných lidí

...

Tam, kde je odmítání, nemůže přijít pochopení

Nadřazuji svůj idealistický pohled na svět,

své preference,

nad svět jiných lidí i nad výsledek,

který vzniká vzájemných působením

mnoha lidí, celého národa, země, kde žiju

...

Zřejmě jsem trpěl bezmocí už v dětství,

ve své rodině, kde chyběl vzájemný respekt a

příjemné místo pro život pro každého člena

A tak se i v dospělosti orientuji na vnímání

utlačování, bohatství jiných, sféru moci jednotlivců

a vnímám sebe jako oběť či

povýšeného anebo zahořklého pozorovatele

...

V dětství jsem si navyknul nadávat,

dokonce vyhrožovat, třeba tyranskému otci,

večer do polštáře

Zvyknul jsem si na své malé sabotáže,

které byly stejně marné, protože si rodiče to,

co potřebovali, prostě vybrali jindy a jinde

...

I v naší současné politice máme

své tyrany a mocné manipulátory a

někdy reagujeme malými sabotážemi

a bojkoty zdola

Je to absolutně logické chování

(taky nechodím k zubaři, který „zneužívá svou moc“

- tj. startuje mou bezmoc -

a je na mně nepříjemný nebo je předražený),

ale když vidím emoce, které tyto bojkoty provázejí,

připomíná mi to chování malých dětí,

které se zlobí a potřebují něco udělat,

cokoliv – je to onen pověstný

kuchařův plivanec do polívky

anebo pomstychtivá nevěra

...

Máme svá malá zadostiučinění,

protože svého politického „rodiče“

neumíme přemoci

a zároveň ke skutečné politické změně

osobně přispět nechceme nebo neumíme

...

Ve skutečnosti je ale tento velký hněv

či užírání se

opravdu jen projevem našeho vnitřního nastavení

a politik, který nás tak štve,

je nám velkým učitelem o nás samých

O tom, jak idealisticky, dětsky, smýšlíme

a chováme se,

když si znepříjemňujeme život

bezmocným vztekem a přejeme si,

aby se k obrazu mému věci změnily

samy od sebe, bez mé dospělé,

aktivní a realitu tvořící intervence

...

Stále platí, že moudrý je ten,

kdo přijímá věci, které nemůže změnit,

případně roste, aby konstruktivním způsobem

přispěl ke změnám, ve které věří

- v radostné energii tvoření a přetváření,

ne boje a bojkotů

...

Utvářejme svou vnitřní pohodu,

svou schopnost souladu s tím, co je

A s nejvyšším pochopením pro

reality jiných lidí,

vědomě tvořme svůj život

I ty malé sabotáže a bojkoty se tím

energeticky změní

v klidné osobní volby

Bohatě se nám to vyplatí i v našich

partnerských vztazích

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square