Klidné bytí versus touha po intenzitě
Včera jsem jela kamsi,
kam jsem se moc těšila
Moje auto překonalo stoupání,
horizont
a tu se přede mnou otevřel pohled na
do daleka rozevřené údolí, prozářené
sluncem a lemované průzračnými
kanýry oblohy
Svoboda, možnosti, otevírání mnoha dveří,
kmitlo mi hlavou
Vzpomněla jsem si, kam jedu a
pocítila radost z toho, že jsem naživu
Velmi reálný, přitom něžně klidný pocit,
sama esence vyrovnanosti
…
Tento pocit už znám,
začal se ale rodit poměrně nedávno
Léta jsem radost prožívala v zákmitech
až orgiastického nadšení
Okamžiky útlumu se střídaly s loky
euforie, třeskutými vzepětími mánie,
které splasknou
jako pórovité kapsle s héliem
…
Dokud žijeme životy plné nesebevědomí
a strachu z nedostatku
(především nedostatku přijetí druhými),
vrháme se na příležitost
cítit se aspoň na chvíli lépe
jako hladoví psi
Na oslavě se opíjíme a pod pláštíkem opilosti
řádíme jako utržení ze řetězu
Někdo nám projeví sympatie a
my zapomínáme na milého doma, protože
„taková příležitost se už nemusí opakovat“
anebo je přinejmenším nesmírně cenná
v našem životě plném skryté deprivace
a odmítání sebe sama
Naše chování a cítění je
- s ohledem na deprivaci prožitou v dětství –
plné neklidu a hladové touhy
…
Ve chvíli, kdy konečně přijmeme
a začneme milovat sami sebe,
se přehoupneme přes horizont
a otevře se před námi širý kraj
prozářený sluncem a lemovaný
výškami a hloubkami nebe
Najednou milujeme čistě, klidně a věrně
Těšíme se radostně, ale jemně
a vyrovnaně, protože už nepotřebujeme
urvat „jedinečnou příležitost“
Náš život je nekonečným proudem
příležitostí, hojnosti
a milých setkání
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz