"Konec léčení, je čas žít"
Někdy nás přepadá únava z nekonečných pokusů
o zpracovávání svých zranění
Většinou se nedostavuje tehdy, když se vše daří,
ale když po velkých vhledech a průlomech
znovu zapadneme do starých kolejí,
nebo se nám aspoň zdá, že jsme zapadli
Metodu či odborníky, které jsme si
nemohli vynachválit
náhle neoceňujeme a hledáme něco nového
anebo se přesvědčíme, že nadešla doba zase
naplno žít,
ne se stále dotýkat svých zranění
...
Naplno žít bychom ale měli stále, a tak je zřejmé,
že vzdorné:
Konec léčení, teď budu naplno žít!
je spíš zbožným přáním a výčitkou, kdy viníkem
mého ne zcela uspokojivého života
tentokrát není matka, práce nebo partner,
ale samo léčení
...
Nejúčinněji se dostáváme ke svým tématům
právě v proudu plně žitého života
Právě v partnerském vztahu a jiných
dlouhodobějších vztazích,
kudy jen neproplouváme a kde je v sázce
naše bezpečí, identita a naplnění,
se naše vzorce z dětství dostávají na povrch
a je potřeba s nimi „za pochodu“ pracovat
...
Pokud hloubkově nepracuji se svými
špatnými pocity (tj. zraněními),
dostanu se brzy do situace, která jakoby
neměla řešení
Potkávám jen muže, kteří nechtějí vztah
Potkávám jen ženy, které mě opouštějí
Ať se snažím, jak se snažím,
ve vztahu se cítím nedoceněný
Stále stejní lidé, stále stejné utrpení
Skryté, anebo nedostatečně zpracované, vzorce
stále pracují
Ano, byť jsem na nich odvedl už množství práce
...
Můžete se ptát:
Ale jak se mám cítit doceněný,
když mě neoceňují?
Jak mám žít ve vztahu, když
dnešní, čeští, jacíkoliv muži (ženy) jsou
necitliví, sobečtí, volných mravů, zadaní... ?
Když léčíme zranění, objevujeme půdu,
která v nás dosud není
Vytváříme novou zemi, prostor, ve kterém
se můžu cítit hodnotný, i když mě
nikdo neoceňuje
Kde například nestartuju na první
nevrlou poznámku partnera, protože zmizela
úporná potřeba se bránit, a tím se otevřel prostor
pro vnímání momentálních nálad druhého
Otevře se prostor pro omluvu partnera,
poté, co vyjde ze svého rozpoložení, zmizí boje
Zmizí třeba také strach ze samoty,
utkvělá představa opuštění, a tak si nemusím
ničit vztahy pronásledováním a kontrolou partnera
Může zmizet pocit, že se stane něco strašného,
když druhému nevyhovím, a tak se o sebe
můžu začít lépe starat a neutíkat ze vztahů
z důvodu totálního vyčerpání
...
Většina z našich potíží způsobených
dětskými zraněními, prostě nemá v hladině
běžného logického rozhodnutí, plánu a akce
řešení, prostě nemá
V hloubce ukrytá síť přesvědčení, kdy na
jednom jediném velkém škodlivém programu
je navěšeno dvanáct neméně slizkých, zubatých
podprogramů, se postará o to, že výsledek
našich plochých snažení
je vždy stejný
...
Moc si přejeme už pěkně žít, už netrpět,
udělat jednu velkou, pěkně tlustou čáru za minulostí,
ale nejde to
Jediné, co jde, je chápat, že jakékoliv
silné negativní pocity, žaly a vzdory jsou moje
Objevovat všechny důmyslné propletence
svých strategií přežití, kterými se snažím
překlenout zející pocit ohrožení
v traumatizovaných částech své osobnosti,
ve své dětské dušičce
...
Znovu a znovu otáčet Rubikovou kostkou
svých dětských pocitů a přesvědčení a měnit
políčko po políčku, tak aby výsledkem
byly hladké stěny koherentních postojů
k sobě, lidem a k životu,
ne minové pole, chaos odporujících si
tužeb a odporů
...
Naplno žijme, bez útěků a vzdorů
a na cestě pokorně potkávejme zranění
našich blízkých i ta svoje
Pokud nás přimějí zpomalit,
poctivě je přiznat sobě i svému okolí
a požádat o pomoc
bude to okamžik, kdy jsme se
plnému prožívání života
přiblížili nejvíc
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz