top of page

"Konec léčení, je čas žít"

Někdy nás přepadá únava z nekonečných pokusů

o zpracovávání svých zranění

Většinou se nedostavuje tehdy, když se vše daří,

ale když po velkých vhledech a průlomech

znovu zapadneme do starých kolejí,

nebo se nám aspoň zdá, že jsme zapadli

Metodu či odborníky, které jsme si

nemohli vynachválit

náhle neoceňujeme a hledáme něco nového

anebo se přesvědčíme, že nadešla doba zase

naplno žít,

ne se stále dotýkat svých zranění

...

Naplno žít bychom ale měli stále, a tak je zřejmé,

že vzdorné:

Konec léčení, teď budu naplno žít!

je spíš zbožným přáním a výčitkou, kdy viníkem

mého ne zcela uspokojivého života

tentokrát není matka, práce nebo partner,

ale samo léčení

...

Nejúčinněji se dostáváme ke svým tématům

právě v proudu plně žitého života

Právě v partnerském vztahu a jiných

dlouhodobějších vztazích,

kudy jen neproplouváme a kde je v sázce

naše bezpečí, identita a naplnění,

se naše vzorce z dětství dostávají na povrch

a je potřeba s nimi „za pochodu“ pracovat

...

Pokud hloubkově nepracuji se svými

špatnými pocity (tj. zraněními),

dostanu se brzy do situace, která jakoby

neměla řešení

Potkávám jen muže, kteří nechtějí vztah

Potkávám jen ženy, které mě opouštějí

Ať se snažím, jak se snažím,

ve vztahu se cítím nedoceněný

Stále stejní lidé, stále stejné utrpení

Skryté, anebo nedostatečně zpracované, vzorce

stále pracují

Ano, byť jsem na nich odvedl už množství práce

...

Můžete se ptát:

Ale jak se mám cítit doceněný,

když mě neoceňují?

Jak mám žít ve vztahu, když

dnešní, čeští, jacíkoliv muži (ženy) jsou

necitliví, sobečtí, volných mravů, zadaní... ?

Když léčíme zranění, objevujeme půdu,

která v nás dosud není

Vytváříme novou zemi, prostor, ve kterém

se můžu cítit hodnotný, i když mě

nikdo neoceňuje

Kde například nestartuju na první

nevrlou poznámku partnera, protože zmizela

úporná potřeba se bránit, a tím se otevřel prostor

pro vnímání momentálních nálad druhého

Otevře se prostor pro omluvu partnera,

poté, co vyjde ze svého rozpoložení, zmizí boje

Zmizí třeba také strach ze samoty,

utkvělá představa opuštění, a tak si nemusím

ničit vztahy pronásledováním a kontrolou partnera

Může zmizet pocit, že se stane něco strašného,

když druhému nevyhovím, a tak se o sebe

můžu začít lépe starat a neutíkat ze vztahů

z důvodu totálního vyčerpání

...

Většina z našich potíží způsobených

dětskými zraněními, prostě nemá v hladině

běžného logického rozhodnutí, plánu a akce

řešení, prostě nemá

V hloubce ukrytá síť přesvědčení, kdy na

jednom jediném velkém škodlivém programu

je navěšeno dvanáct neméně slizkých, zubatých

podprogramů, se postará o to, že výsledek

našich plochých snažení

je vždy stejný

...

Moc si přejeme už pěkně žít, už netrpět,

udělat jednu velkou, pěkně tlustou čáru za minulostí,

ale nejde to

Jediné, co jde, je chápat, že jakékoliv

silné negativní pocity, žaly a vzdory jsou moje

Objevovat všechny důmyslné propletence

svých strategií přežití, kterými se snažím

překlenout zející pocit ohrožení

v traumatizovaných částech své osobnosti,

ve své dětské dušičce

...

Znovu a znovu otáčet Rubikovou kostkou

svých dětských pocitů a přesvědčení a měnit

políčko po políčku, tak aby výsledkem

byly hladké stěny koherentních postojů

k sobě, lidem a k životu,

ne minové pole, chaos odporujících si

tužeb a odporů

...

Naplno žijme, bez útěků a vzdorů

a na cestě pokorně potkávejme zranění

našich blízkých i ta svoje

Pokud nás přimějí zpomalit,

poctivě je přiznat sobě i svému okolí

a požádat o pomoc

bude to okamžik, kdy jsme se

plnému prožívání života

přiblížili nejvíc

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page