Ostrá a měkká bolest
Každý z nás má v sobě mnoho nášlapných pastiček
Míst, kde naše staré strachy, ponížení, opuštěnost
číhají jako čertíci na pružině
namačkaní v krabičce zamrzlého traumatu a
čekají na sebemenší dotek, aby pak vystřelili
a drnčivě se rozkývali
...
Postupem času se naučíme předvídat
onu ostrou bolest, kdy se ďas svými růžky tlačí
citlivou tkání naší psychiky a přestože děláme,
co jen můžeme, abychom se jí vyhnuli,
je čím dál snadnější čertíka spustit
Už není potřeba věta, stačí partnerův pohled
Už nepotřebujeme důkaz, stačí
podezřelá okolnost
...
Častokrát dokonce víme, že to není
o partnerovi, že nejde o současnou situaci,
že se nám stále jen vrací vzorec z dávné minulosti
Opravdu už si třeba i uvědomujeme, že kdykoliv
pociťujeme emocionální reakci, dá se
s 99%ní pravděpodobností předpokládat,
že jsme v dané chvíli iracionální, slepí
k polehčujícím okolnostem či vůbec k okolnostem
a že jsme se se propadli hluboko do své
dětské minulosti
Přesto do tohoto ďábelského kolečka
zapadáme znovu a znovu
a ne a ne onen bludný kořen vykopat
...
Je to proto, že se bojíme bolesti
a nikdo nás nenaučil, že zbavit se jí můžeme
jen tehdy, pokud zcela přestaneme doufat,
že by nám partner, kamarád, děti, máma, kolega...
mohli dát, co potřebujeme k překonání bolesti
Cesta k vyléčení vede vnitřním světem
Jen pokud se přestanu snažit, aby se partner
přestal chovat zraňujícím způsobem
či se začal chovat odměňujícím způsobem,
mám šanci se uzdravit
Jen pro úplnost – cílem takového snažení
nemůže být zároveň udržení vztahu
Tato okolnost přirozeně vyplyne
z procesu uzdravování
Buď bude vztah zachován anebo zanikne
...
Barbara Brennan říká bolesti,
kterou zažíváme při retraumatizaci v dospělosti
OSTRÁ bolest
Je to bolest topící se v bezmoci a nevědomosti
Naše dětské já v dané chvíli věří, že trpí
a že je proti okolnostem bezmocné
Pokud svou bolest připisuji aktuální situaci,
jsem skutečně lapen v pasti,
protože staré zranění nelze vyléčit
působením na aktéry mých dnešních vztahů
...
Naproti tomu stojí
MĚKKÁ bolest
Pocity, které pociťuji, když jsem schopen vztáhnout
okolnosti aktuální situace ke zdrojovým zážitkům
ve svém dětství
Je to bolest, kterou si dovolím prožít,
ale zároveň ji s pochopením dospělého pozoruji
z pozice pozorovatele
V této bolesti je obsaženo mnoho měkkých tónů
nostalgie, lítosti prožívané teď už s odstupem,
i strachu či ponížení, jejichž intenzitu zmírňuje
dospěle vnímaný kontext dávných situací
S trochou praxe budete po čase schopni
spadnout i do „černé díry“ opuštěnosti a žalu
malého miminka či batolete a vyjít z ní ven
očištěni a posíleni, aniž byste museli
prožívat ostrou bolest žárlivosti
vůči stávajícímu partnerovi
...
Ostrá bolest, se kterou se ztotožňujeme,
- žal, stud, strach, vina, hněv -
vycházejí z minulosti
Ze superega = ze strachů a strategií přežití
malinkého dítěte, které se cítilo absolutně bezmocné
Pokud se snažíme přemoci svého partnera
nebo vnější okolnosti, abychom se cítili lépe,
zůstáváme stále malým dítětem
a čertík drnčí a drnčí
...
Okamžitě přestaňme s hádkami – čertík
S výčitkami – čertík
S uslzenými manipulacemi – čertík
S pocity ublíženosti – čertík
S trucováním či odtažením se - čertík
Ponořme se do sebe a objevme pravdu o sobě
a otevřeně o ní mluvme s druhým
„Pokud mě to bolí, je to o mně, ne o tobě.“ A
„Pokud to bolí tebe, je to o tobě, ne o mně.“ A
„Často je to o nás obou, ale o každém zvlášť.“
Pokorně poprosme o spolupráci
při odnaučování se svým dětským návykům
Nechtějme nad druhým zvítězit
a uzdravíme se
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz