Vztek a snaha chránit se před sebou samým

Maličké dítě, pokud je ponecháno po porodu

samo sobě, bez utišující a definující

náruče matky,

je zaplaveno strachem a zahlceno

neznámými podněty

Nedávno tu tento stav bez vazby na matku

někdo opsal slovy „nicotný stav“

Ano, nicotný stav, plný strachu a stresu

...

Pokud pak navíc přijde období dětství,

kde dítě zažívá těžké hádky rodičů,

nevysvětlitelná dusna, špatné zacházení,

předčasné opouštění pracující

či jinak zaneprázdněnou mámou,

je nervová soustava dítěte už postupně

trvale předrážděná

Přecitlivělá na nejvyšší míru,

jakoby popálená, plná puchýřů

Je skoro nemožné se žádného z nich

nedotknout, jdou hustě vedle sebe

...

Roky přejdou a máme tu dospělého

plného vnitřního tlaku

Úzkosti z nemožnosti napojit se na něco

pevného v sobě

(chybí vjem bezpečné vazby s mámou)

Přetížení, strach a vztek při sebemenším

podráždění jeho neviditelných puchýřků

...

Tomuto vzteku může dávat volně průchod

anebo, pokud jeho strategie přežití

směřuje k harmonii s druhými,

může svůj vztek odsuzovat, nechce ho,

třeba proto, že nechce být jako jeho táta

Potřebuje se ochránit sám před sebou,

a tak si najde partnera, který mu dá hranice

Partnera, na kterého se neodváží

svůj vztek vypustit

Alespoň na čas pro něj může být přijatelnější

třeba i trpět pod dominantním partnerem

Jeho vnitřní tlak tím však ještě více narůstá

...

A tak se s tímto partnerem může rozejít

a najít si někoho submisivnějšího

Ten však nedokáže postavit jeho hněvu hráz,

a tak náš člověk povolí stavidla

a svůj vztek vypustí

...

Změnou partnera nic nevyřešil

V kontaktu se slabšími ze z něj stává

agresor

Ve vztahu se silnějším je z něj

oběť

Nesnáší útlak a nesnáší taky

svou vzteklou dominanci

Jakákoliv kostrbatá snaha vytvořit prostředí,

kde nebudu agresorem, ani obětí,

selhává

...

Náš člověk taky nesnáší, když jsou „negativní“

jeho děti

Jejich pláč, smutek, hněv ho stresují,

brnkají na popálená místa v jeho psychice

Nevidí, že on sám je navýsost negativní

- že svou rozmrzelost pouze po většinu času

potlačuje a pokud jí dá volný průchod,

chce svou, věčnou a velikou, chuť zlobit se

vidět jako spravedlivé rozhořčení

nad vnějšími okolnostmi

ON vybuchuje, protože TY jsi...

...

Děti jsou ale utvářeny rodičovským vzorem

a atmosférou v rodině

Vyjadřují jen to, co cítí a vidí

a navíc také mají

svá porodní a poporodní podráždění

...

Chránit se před sebou samým něčím zvenčí

nejde

Cokoliv, co je uvnitř, chce ven

Můžete to potlačit

- u sebe i dětí -

ale vymstí se vám to

Přijde ještě větší výbuch anebo,

pokud si výbuch nedovolíte,

útěk nebo třeba nádor

...

Je potřeba začít objevovat a chápat,

co potřebuje každé maličké dítě a co z toho

vám možná bylo kdysi odepřeno

A pak, kousek po kousku, rekonstruovat

uvnitř své psychiky chybějící vjemy

Klidný pocit v mámině lůně,

spojení kůže na kůži po porodu,

hluboký, láskyplný pohled do očí při kojení

Potřebujeme taky pochopit psychiku

vašich rodičů a smířit se s minulostí,

zároveň však

pracovat na vytvoření alternativních

dětských vjemů

Zaplňte svou vnitřní krajinu

scénami z běžného života rodiny

Jak by vaši rodiče prožívali třeba uspěchané

ranní odchody do práce a školy

či různé nehody, kdyby jim byla dopřána

zdravá, robustní psychika?

...

Uklidňujme rozbouřená místečka v nás

všemi dostupnými způsoby,

ať můžeme naplno a s radostí prožívat

svůj drahocenný život

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square