Jak poznat, že nežiješ svůj život
Co doopravdy chci dělat a
co dělám jen proto,
abych něco získal od druhých
anebo se před něčím ochránil?
...
Je to tak těžké odlišit
Návyk hodnotit sebe očima druhých
(rodičů, pak učitelů, přátel, partnera)
je silný a vrytý až do jádra naší bytosti
Stejně jako návyk poslušného dítěte
plnit přání rodičů, aby oni pak splnili
moje přání anebo mě aspoň netrestali
...
A tak nabídneš pomoc příteli anebo
na kurzu pohladíš kolegu a nevíš,
jestli jsi to udělal proto, že je ti moc dobře
a chceš, aby bylo dobře i druhým
Anebo ti otevřel ústa a pohnul rukou zvyk
strach, že bys byl jinak odsouzen
pocit viny, že se máš o něco líp než druhý
nápad, že budeš vypadat dobře
nutkavý impulz udržet si idealizovaný sebeobraz
dobrého, schopného nebo vlivného člověka
naděje na získání budoucí odměny
podobnost s tvým vlastním utrpením
(zatímco jiné druhy utrpení, které neznáš
považuješ za přehánění a nevěnuješ jim pozornost,
popřípadě tě přímo dráždí, protože připomínají
utrpení, které ti předváděl manipulativní rodič)
Tyto důvody se mohou různě překrývat
...
Ten, kdo není naplněný až po okraj,
- materiálně, citově a příznivými vjemy
a myšlenkami o sobě samém -
není ve stavu, kdy chce spontánně rozdávat
Každý „dávající“ čin má i svou spodní linku:
Dává, aby se doplnil zvenčí, a tak může být
„dáváním“ přímo posedlý
...
Zdá se mi, že momenty dávání
z vrchovatě plného košíku
jsou doprovázeny pocity hřejivého klidu a plynutí
Pokud dávám zištně
- jakkoliv subtilní je onen zištný důvod -
můžu mít k objektům své dobrotivosti
úplně vlažný či neutrální pocit,
skoro bez emocí a ani sama činnost
mi nepřináší zvláštní potěšení
Pokud pomáhám ze strachu z odmítnutí,
můžu pociťovat i silný odpor
Anebo mám k adresátům své dobrotivosti
naopak vypjatý emoční vztah a dávám euforicky
(s nadějí na budoucí velké zisky)
Tedy malý zájem, polykaný hněv, únava
či euforie a chvilkové vzepětí sil
... po kterém opět přichází únava
...
Dávání proto, že dávat MUSÍM
anebo proto, že ZA TO NĚCO CHCI,
ve svém souhrnu dělá život
neuspokojivým a energeticky neudržitelným
Je to jiný život, než jaký bychom si přáli
a jaký bychom si vytvořili,
kdybychom naslouchali svému nitru
a po krůčcích se učili naplňovat
svůj vlastní košík
Žít pro své tělo, pro svůj smysl
svobodně a sami za sebe
...
Nic nemusíš
A nezískáš sebe tím,
že se sebe vzdáš
...
Odpoj se od snahy naplnit se zvenčí,
bezmyšlenkovitě sloužit a být užitečný
Kdykoliv ucítíš nechuť, nezájem, únavu,
euforii, tlačení na pilu, vzdor...
zastav se, nedělej nic a zkoumej své pocity
Můžeš se najednou cítit úplně prázdný,
špatný, osamělý
a to se poprvé začneš blížit pravdě
o sobě samém, to bude tvá první odměna
Tomuto místečku v sobě jsi se snažil
vyhýbat celý život, a proto jsi ho promrhal
...
Neboj se toho setkání, nejsi to celý ty
Je to jen místo, dvě, tři... ve tvé psychice
Staré pocity, které vznikly v momentech
opuštěnosti či kritiky od tvých nejbližších
Zkoumej je, seznamuj se s nimi,
podrobuj je testu
Mluv o nich s přáteli dobré vůle
Uč se rozpoznávat, že jsou to bludy
Že jsi dobrý člověk a zasloužíš si pozornost,
čas pro sebe, radost a hojnost
A pokud chceš hladit a pomáhat,
nejdřív prociť, jestli klidně dýcháš
a hřeje tě u srdce
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz