Vztahová nestabilita a pokušení
Před několika dny jsem vedla konstelaci
V určitém bodě potřebovala klientova babička
(která v té chvíli byla mladou ženou, novorodičkou)
více podpory, zdrojů, aby zvládla náročné období
Už předtím jsme psychicky ozdravili jejího tchána,
a tak jí mohl onu dodatečnou podporu poskytnout
Snacha pocítila velkou vděčnost a pohladila ho
V té chvíli se „děda“ velmi zalekl
- pocítil totiž silné puzení víc se přiblížit, vábení
Byl v té době ale už konstelací očištěn,
citově stabilizován, a tak odolal
V reálném životě mnohdy neodoláme
…
Kdo neprošel některým z hlubokých
terapeutických procesů, kde je možné z hloubky,
velmi plasticky a reálně prožít zoufalství dítěte,
které není dostatečně citově syceno,
jeho prázdnotu a žízeň po kontaktu, splynutí,
nechápe
proč stačí, aby mu někdo věnoval kus vlídné pozornosti,
pohlazení a hned silně, na dospělého až nepřirozeně,
k danému člověku přilne, zafixuje se na něj
Proč jsou lidé schopni přebírat partnery
svým nejbližším kamarádům
Proč tátové přilnou a začnou i sexuálně zneužívat
své dcery, které jim prokazovaly jen dětskou lásku
a proč se zneužíváním
(které pro ně představuje sycení)
nedokážou přestat, nedokážou se vzdát
energie tělesné blízkosti, kterou
deprivované dítě v nich potřebuje pro přežití
…
Naše prázdnota vede k citové nestabilitě
Když nám partner přestane poskytovat hojné sycení
(většinou proto, že se v obou partnerech probudila
dětská traumata a poněkud se oddálili),
syrově na nás dolehne naše dětská deprivace
Svět se zdá ponurý, trpíme, nárokujeme nebo
se stáhneme a zkusíme pověsit na někoho jiného
Řešení vztahových potíží se nám v probuzeném
pocitu dětské křivdy a bezmoci
zdá obtížné a partner se navíc doslova
stane nositelem, tváří naší vlastní deprivace,
kterou jsme si ovšem do vztahu už přinesli
…
Některé díry v tkanivu naší citové výbavy,
(pocit, že tu pro mě nikdo není a já tím trpím)
se dají léčit jen v bezeslovných somatických procesech,
protože pocházejí už z období před či těsně po porodu
Jiné naopak tryskají z přesvědčení, která jsme si vytvořili
později – jako batolata, předškoláci, teenageři
Hluboko v nás jsou věty
Máma mě nemá ráda
Táta mě nemá rád
Máma nemá ráda tátu
Táta nemá rád mámu
Nemám rád bratra
Bratr nemá rád mě
Máma nemá ráda dědu
Děda nemá rád mámu
Nemám rodinu
Nikdo mě nemá rád
Máma má ráda bratra
a tak dále
…
Tyto věty nejsou naší vědomé mysli
běžné dostupné,
ale stačí škrábnout kousíček pod povrch a objeví se
Třeba v hlubokém dýchacím procesu
anebo v nějaké verzi rodinné konstelace nebo
v individuálním regresním procesu
Ponořit se zpět do minulosti a prozkoumat, co je
uloženo v dětské části knihovny naší paměti
není tak těžké
Setrvejte ponořeni hodinu, dvě, tři
- třeba s pomocí kamaráda, který bude „hrát“
part vaší ozdravené mámy, laskavě a s citem –
a začnete pociťovat probíhající změny
Vaše tělo se uvolní, slzy dopláčou a objeví se
věty jako
Máma mě má ráda
Táta mě má rád
Táta má rád mámu
Mám rodinu…
…
Vaše psychika i tělo se začnou uklidňovat
Tělesné funkce se z módu ochrany přepnou do
módu výživy
Psychika se stabilizuje na nových opěrných bodech
a už pro kus laskavosti nebudete přeskakovat ploty,
srovnávat se zemí vztahy
a pokušení zobnout si někde bokem sladké energie
bude slábnout
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz