Vztahová nestabilita a pokušení

Před několika dny jsem vedla konstelaci

V určitém bodě potřebovala klientova babička

(která v té chvíli byla mladou ženou, novorodičkou)

více podpory, zdrojů, aby zvládla náročné období

Už předtím jsme psychicky ozdravili jejího tchána,

a tak jí mohl onu dodatečnou podporu poskytnout

Snacha pocítila velkou vděčnost a pohladila ho

V té chvíli se „děda“ velmi zalekl

- pocítil totiž silné puzení víc se přiblížit, vábení

Byl v té době ale už konstelací očištěn,

citově stabilizován, a tak odolal

V reálném životě mnohdy neodoláme

Kdo neprošel některým z hlubokých

terapeutických procesů, kde je možné z hloubky,

velmi plasticky a reálně prožít zoufalství dítěte,

které není dostatečně citově syceno,

jeho prázdnotu a žízeň po kontaktu, splynutí,

nechápe

proč stačí, aby mu někdo věnoval kus vlídné pozornosti,

pohlazení a hned silně, na dospělého až nepřirozeně,

k danému člověku přilne, zafixuje se na něj

Proč jsou lidé schopni přebírat partnery

svým nejbližším kamarádům

Proč tátové přilnou a začnou i sexuálně zneužívat

své dcery, které jim prokazovaly jen dětskou lásku

a proč se zneužíváním

(které pro ně představuje sycení)

nedokážou přestat, nedokážou se vzdát

energie tělesné blízkosti, kterou

deprivované dítě v nich potřebuje pro přežití

Naše prázdnota vede k citové nestabilitě

Když nám partner přestane poskytovat hojné sycení

(většinou proto, že se v obou partnerech probudila

dětská traumata a poněkud se oddálili),

syrově na nás dolehne naše dětská deprivace

Svět se zdá ponurý, trpíme, nárokujeme nebo

se stáhneme a zkusíme pověsit na někoho jiného

Řešení vztahových potíží se nám v probuzeném

pocitu dětské křivdy a bezmoci

zdá obtížné a partner se navíc doslova

stane nositelem, tváří naší vlastní deprivace,

kterou jsme si ovšem do vztahu už přinesli

Některé díry v tkanivu naší citové výbavy,

(pocit, že tu pro mě nikdo není a já tím trpím)

se dají léčit jen v bezeslovných somatických procesech,

protože pocházejí už z období před či těsně po porodu

Jiné naopak tryskají z přesvědčení, která jsme si vytvořili

později – jako batolata, předškoláci, teenageři

Hluboko v nás jsou věty

Máma mě nemá ráda

Táta mě nemá rád

Máma nemá ráda tátu

Táta nemá rád mámu

Nemám rád bratra

Bratr nemá rád mě

Máma nemá ráda dědu

Děda nemá rád mámu

Nemám rodinu

Nikdo mě nemá rád

Máma má ráda bratra

a tak dále

Tyto věty nejsou naší vědomé mysli

běžné dostupné,

ale stačí škrábnout kousíček pod povrch a objeví se

Třeba v hlubokém dýchacím procesu

anebo v nějaké verzi rodinné konstelace nebo

v individuálním regresním procesu

Ponořit se zpět do minulosti a prozkoumat, co je

uloženo v dětské části knihovny naší paměti

není tak těžké

Setrvejte ponořeni hodinu, dvě, tři

- třeba s pomocí kamaráda, který bude „hrát“

part vaší ozdravené mámy, laskavě a s citem –

a začnete pociťovat probíhající změny

Vaše tělo se uvolní, slzy dopláčou a objeví se

věty jako

Máma mě má ráda

Táta mě má rád

Táta má rád mámu

Mám rodinu…

Vaše psychika i tělo se začnou uklidňovat

Tělesné funkce se z módu ochrany přepnou do

módu výživy

Psychika se stabilizuje na nových opěrných bodech

a už pro kus laskavosti nebudete přeskakovat ploty,

srovnávat se zemí vztahy

a pokušení zobnout si někde bokem sladké energie

bude slábnout

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square