Proč námi tak otřásají partnerovy emoce

28/05/2018

Tady je jeden z možných scénářů:

Představte si situaci, kdy dítě žije

jen s jedním rodičem

Anebo sice žije s oběma,

ale upíná se jen k jednomu, protože

druhý rodič nefunguje

- buď je krutý, nepřítomný

anebo slabý, a tak vždy souhlasí

se svým dominantním partnerem

a dítě nemá zastání

...

Pokud se dítě nemůže spolehnout,

že ho v případě nespravedlnosti mámy

táta podpoří (anebo naopak),

pokud tu neexistuje

vyrovnávací funkci druhého rodiče,

(třeba i proto, že se rodiče dohodli,

že budou vždy krýt jeden druhého),

je dítě prostě jen vydáno osudu

bez jakékoliv odvolací instance

...

Ocitá se téměř v pozici nevolníka,

jehož volný pohyb, sebeúcta, přežití

závisí na jeho pánovi

....

A tak se začne snažit prostě nějak přežít

Potřebuje co nejvíc poznat svého pána,

emočně se na něj naladit,

předjímat jeho nálady a přání,

INTENZIVNĚ VNÍMAT

JEHO REALITU

a zařídit se podle toho

Jeho vnímání sebe sama,

svých potřeb a práv,

svého vnímání spravedlnosti,

se stává druhořadým, nedůležitým

...

Vezměme si příklad muže,

který byl  zcela závislý na matce,

protože otec byl tvrdý, slabý nebo lhostejný

Taková konstelace mu neumožní

spojit se s otcem, se silou muže

a zůstane máminým chlapcem

Ji se musí snažit uspokojit,

její nálady moderovat,

její potřeby pomáhat saturovat,

aby tu pro něho někdo byl

...

Psychicky se nikdy od matky neodpoutá

Přesněji řečeno, neodpoutá se

od dětského modelu vnímání

Ztotožňuje se s realitou matky,

je jako její spojená nádoba

A tento obraz pak přenese

na svou manželku

...

Dále bude „matčiným chlapcem“,

kterým smýkají cizí, partnerčiny, nálady

Pokud bude smutná nebo vzteklá,

prostoupí ho stísněnost, bude se snažit

ji utěšit anebo ustoupit,

cokoliv, jen aby  se cítila lépe

Pak se bude cítit dobře i on

Je totiž zcela prostupný,

nenapojený na něco stabilního uvnitř sebe,

takže stejně jako ho negativita partnerky

stáhla dolů (Je naštvaná, hrůza, ach ne, proč?),

náhlý obrat v její realitě ho ukonejší

a on se může zase cítit dobře, úlevně

a splývat vedle ní dál

...

Později se v něm samozřejmě zvedne

vlna odporu a začne se ženě odcizovat

nebo se jí mstít

...

Máme v sobě tyto dětské vzorce

Celý život na nich plujeme, jen tak ze zvyku

Potřebujeme si uvědomit, že už nejsme děti

Už na druhém nejsme závislí,

nepotřebujeme ho k přežití

(Neměli bychom ho potřebovat,

jinak ve skutečnosti dětmi jsme)

...

Ačkoliv je příjemné mít vedle sebe

spokojeného partnera, musíme mu umožnit

cítit se i nespokojeně, nechat mu jeho realitu

Odpojit se, nesplývat tolik, poodstoupit stranou

tak, aby partner nebyl těžištěm mého vnímání a snah

Udržet si svou náladu, uspokojit své potřeby

Přestat tolik oceňovat svou empatii k druhým

a začít pěstovat vnímání sebe

...

Jakmile s tím začnete, začnou se dít věci

Stísněnost se může nejdřív ještě zvýšit

Mohou taky nastoupit pocity viny

a k dovršení všeho, objevíte v sobě vrstvu

velmi neuspokojivé prázdnoty

Celý život jste prožili „ve světě“ druhého

a váš vnitřní i vnější svět zejí prázdnotou

...

Je to velmi zneklidňující pocit,

ale odolejte vábení

znovu se přilípnout k někomu,

kdo vám prostor vykolíkuje svými

příkazy, náladami, svou agendou

To už je za vámi

Už se nepotřebujete definovat

splýváním nebo odporem

Hledejte svou vlastní cestu

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články