Masky a obrany vytvářejí chaos

Co se stane, když člověk vymění

pravdivé prožívání

svých instinktivních reakcí

(smutku, strachu, lítosti, hněvu... )

za masku?

Když místo strachu

ukazuje hněv nebo pohrdání?

Když místo lítosti

předvádí lhostejnost?

Když se místo hněvu

usmívá?

...

CHAOS

...

Nikdo nic neví

Vše je zmatené

a zároveň jaksi nereálné,

falešné,

protože pravda přeci jen

trochu anebo více

prosvítá

...

Co se stane, když pak člověk

ani sám nechce vidět

své pocity?

Když od nich utíká,

rozptyluje se zábavou,

zahlcuje se prací,

nenávidí člověka, který

mu tyto pocity spustil

a spřádá plány na pomstu

anebo rozchod?

...

CHAOS A PRÁZDNOTA

...

Ten, kdo už pochopil

a zkusil zhmotnit

tu tisíckrát omílanou poučku

ZŮSTAT SE SVÝMI POCITY,

zná rozdíl

mezi plností

pravdivé existence

a dá jí přednost

- jakkoli může být bolestná -

před prázdnotou útěků

...

Člověk, který praktikuje

dialog se svými pocity,

kdo se naučil

v nepříjemných situacích

ponořit do sebe

a během deseti minut objevit

myriádu programů

a souvislostí z minula,

do nichž nějaký nevinný herec

dneška

jen omylem kopnul

jako do mraveniště,

zná ten rozdíl mezi

nepříjemnou, bezvědomou agónií

odporu

(„Nee, tohle nechci, tebe nechci, proč?“)

a rozvážným

(„Aha, o tomhle to je, dívám se na to.“)

...

Rozdíl mezi

povláváním ve větru, kdy hlava hoří,

tělo jakoby není, jsem ve víru,

ze kterého chci pryyyč...

a pevným, odhodlaným

pouštěním kořenů do sebe,

objevováním tvarů uvnitř sebe

...

Odvažme se

znovu plně zapojit

do svého těla, do svých pocitů

Ať je mírou všeho to,

jak jsem v každé situaci

dokázal vyjádřit a procítit,

kdo jsem a že můj život je můj

a nemůžu z něj pryč,

protože vnější hranou

svého vnitřního světa

kreslím realitu

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz