Dělá mnoho, ale nevkládá do toho srdce

25/06/2018

Žena, která si ve svých očích,

rukách, nohou, těle... přináší z dětství

málo lásky, má málo vlastní energie

V samém jejím jádru je

dětská vzpomínka, vše prostupující pocit,

že život je těžký a není radostný

...

Taková žena pak

- když se sama stane matkou -

pak buď dělá příliš málo

a má pocit, že dělá mnoho

Anebo dělá sice hodně,

ale nevkládá do toho srdce,

nemá ze svých denních činností

radost, nenaplňují ji energií

...

Lidé kolem ní

- a děti zejména -

pak nevnímají, jak mnoho

pro ně dělá,

ale vnímají energii,

která tuto činnost provází

...

Energii nedostatku, vyčerpání,

malého nadšení a tím pádem

nudný ráz jejího zaopatřování,

monotónnost její péče

A také její přesvědčení, že dělá

mnoho, příliš mnoho

- že nese celou váhu rodiny

na svých bedrech a že ji ta tíha

tlačí k zemi

...

Člověk, pro kterého sama činnost,

kterou vykonává, není odměnou,

se ale sám stává pro svou rodinu

závažím,

i kdyby to by jejich jediný

zaopatřovatel

...

Za své činnosti očekává odměnu

(v citech, uznání, někdy i penězích),

protože roli ženy a matky

nežije pro sebe, nečerpá z nich

svou identitu, smysl svého bytí

Je totiž stále ještě nedosyceným dítětem,

které uklízí a omezuje se

pro mámin úsměv a objetí

...

Za svou otročinu a přesčasy

chce dostat pochvalu a jistotu,

že se s ní počítá a zoufale touží

odjet na dlouhou dovolenou,

odpočinout si od svého života

- protože na dovolené jsme všichni

králové a královny, o které

se druzí starají, kde si můžeme hrát

a cítit se jako spokojené děti

...

Vídám ve svých limbických konstelacích,

jaký zázrak se odehraje, když

ženu vrátíme v čase do jejího dětství

a vytvoříme jí na půdorysu

2x3 metry a několika hodin

nové dětství,

plné lásky, něhy a pozornosti

...

Nikdo z nás nemá žádnou

„vadu“ charakteru, která by byla

čistě osobní, jeho, a byla

odsouzeníhodnou poskvrnou

Je to jen rovnice

Kdo dostal, dává

Kdo nedostal, nedává

anebo z posledních sil dává,

aby dostal

...

Zacelujme naše dávné rány

a dávejme sami sobě každodenně

po čem naše srdce touží

A vždy když do svého pomyslného

džbánečku srdce

nalejete dost, plavně se překlopí

a skropí láskou

vaše blízké

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články