Nehledat chybu, ale postarat se o prostor

27/06/2018

Malé dítě ještě nedisponuje

knihovnou různorodých zkušeností,

sférou kritického rozumu

a nemá dost nezávislosti na to,

aby se mohlo s nadhledem probírat

škálou emočních reakcí a výbuchů

svých rodičů

Rozlišovat mezi nimi a tolerantně,

přitom citově nedotčeno,

přecházet excesy, včetně

desetiletých a staletých „povodní“

a vnímat, že je za všech okolností,

kdesi uvnitř milováno a že rodiče

myslí všechno dobře

...

Děti zkrátka berou všechno doslovně,

všechno si, z pohledu dospělého,

„moc berou“

a vytvářejí si teorie o tom,

že nejsou milovány, protože

za nic nestojí

(později z toho může vzniknout:

Za nic nestojí lidi a svět)

...

Proto nemůžeme nechat děti

samy sobě

Nemůžeme přecházet bez vysvětlení

a omluvy

ani jeden ze svých excesů

Dospělí mají povinnost snažit se

přilaďovat k dětem

Snažit se pochopit, co dětem působí,

vysvětlovat kontext svého chování

Omlouvat se a spolu s dětmi

hledat cesty, jak se každý den

navzájem lépe chápat

...

Je nezralé a škodlivé

nechat nepříjemné události bez dovětku,

pouze se začít chovat zase hezky

a doufat, že tím všechno napravím

Dosáhnu tím jen dobře známého rozporu,

kdy závislé dítě vidí, jak rodiče potřebuje,

jak se rodič snaží a má tendenci cokoliv,

co se nehodí do tohoto obrázku

vzít na sebe

Maminka a tatínek jsou hodní, takže když

na mně někdy tak moc křičí,

znamená to, že já jsem moc špatný

Když si mně nevšímají,  jsem nezajímavý

Když maminka pláče, protože jsem zapomněl

na Den matek, jsem sobecký

...

Co své děti naučíme v dětství,

darujeme jim na cestu do dospělosti

Co je nenaučíme, to nebudou znát

...

Můžeme tak prodloužit svůj rod o další lidi,

kteří se neumějí omluvit,

protože namísto síly cítí

v omluvě a vysvětlení

své ohrožení

Dospělé, kteří neumí vnímat sami sebe

a zároveň se přilaďovat k druhým lidem

Dospělé, kteří doufají, že jim jejich činy

projdou, že se na ně nějak zapomene,

že to nějak dopadne

Dospělé, kteří dělají rozhodnutí a konají

doslova se zavřenýma očima

a zatajeným dechem

- zvlášť když si chtějí dovolit něco,

co cítí, že si „nezaslouží“

...

Každý z nás si v sobě nese kus dítěte

- strachy, nejistoty, obavy -

a tak je naší povinností,

kdykoliv na to máme sílu,

se přilaďovat i k druhým dospělým

K dítěti uvnitř partnera, kolegovy, kamaráda

Vysvětlovat své pohnutky

(z pozice vlídnosti a štědrosti,

ne strachu či viny)

a dopřávat druhému komfort uklidnění,

že možná byl kritizován nebo přehlížen,

ale chyba není na jeho straně

Ukazovat druhému své vnitřní tlaky,

prázdná místa v mapě, chaos,

zasazovat vnější dění do kontextu

...

Dospělý člověk od sebe nepotřebuje

utíkat ani tutlat své „prohřešky“

Nepotřebuje se obhajovat,

protože ví, že všechno dělá

s nejlepším úmyslem

Ale kdykoliv je to možné,

postará se o energetický prostor

kolem sebe - svůj i lidí, kteří jsou

v jeho životním prostoru

...

Moje maminka v jisté etapě svého dětství

trpěla hladem

Jednoho dne přesto přišel její táta

a daroval jí pytlík třešní, takový luxus!

Bohužel se přihnala parta kobylek,

starších příbuzných, dětí

a třešně jí snědly, nechaly jednu shnilou

Totéž se mi povedlo teď o víkendu

Dojedla jsem přítelkyni třešně

- bez přemýšlení -

a o několik hodin později zjistila,

že je hledá a zaslechla

v jejím hlase zoufalé dětské tóny

retraumatizace

...

Následoval malý pokus o obhajobu,

pocit, že o nic nejde

a další den zvědomení a happy end

s návštěvou, sušenkami

a pytlíkem třešní 

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv