Vymanit se ze vzorce: Dávám, abych se cítil ukřivděně

02/07/2018

„Nic nemám – nic nedám – nic neumím!“

odmítavě cedí skrz zuby vyčerpaná družinářka,

kolem ní roj dětí – dvacet hlásků, všechny ji

chtějí, všechny ji potřebují

...

A takhle se často, nebo stále, cítily i naše mámy

a nechaly naše švitoření a potřeby bez odezvy

V naší hlavičce se z toho utvořila matrice

pro to, jak vypadá vztah

„Moc tě potřebuji a ty můžeš, ale nechceš

mi dát“

...

A do téhle půdy jsme zasadili semínka

různých strategií přežití, jak tuto

stěnu odmítání přece jen přelézt

...

Někdo se snaží navazovat spojení s druhým

(mámou) péčí a nabízením různých službiček

Dítě v něm je osamělé a prázdné a snaží se

mámu obměkčit a zároveň jí ukázat,

že totéž by chtělo od ní

...

Není potřeba říkat, že většinou si vybere

partnera, který má podobné zranění

jako jeho máma, protilehlé tomu jeho

(tj. málo dostal, a tak dává málo)

A tak náš pečující, službičkový typ:

DÁVÁ TAM, KDE JE PŘIJÍMÁNO

JAKO SAMOZŘEJMOST ČI NENÍ PŘIJÍMÁNO/

PŘIJÍMÁ TAM, KDE SE DÁVÁ Z MÁLA/

A NEDÁVÁ TAM, KDE BY DOSTAL DOST

...

To proto, že si v sobě stále nese mámu

jako předobraz svého partnera

a sám se chová jako pokorné dítě, které

dává vše a tiše doufá v odměnu

...

Pokud v daném vztahu akcentuje mámin

odmítavý rys, může se dokonce stát,

že partner bude jeho péči odmítat

Druhý totiž cítí, jak moc je od něj očekáváno

Cítí, že nejde o dar, ale o půjčku,

kterou má splatit

A tak se může dokonce ohrazovat proti dárkům,

nechtít, aby mu druhý vařil, vymlouvat mu,

aby za ním jezdil dálku na otočku...

protože zkrátka cítí, že tolik on sám nechce dávat

Byl v dětství opakovaně zklamáván – rodiče buď

nasadili vysokou laťku a pak dávat přestali

anebo mu dokonce vyčítali, kolik pro něj dělají

(mimochodem, tento sloužící typ mu také

později své služby sečte a vyčte)

...

Nechce připustit, že druhý nepřijímá, protože

pro to má své vlastní důvody, včetně těch,

že se bojí spojit, aby později nebyl zklamán,

že danou službu za tak vysokou cenu nechce,

anebo motivy dávajícího nevnímá čistě

„Ty musíš přijímat a ty mi musíš dávat!“

řičí dítě v nás a není schopno číst situaci

...

Ale to zdaleka nejsou všechny nitě v klubku

Náš sloužící dospělý zároveň neumí přijímat,

cítí se u toho divně, není na to zvyklý

a v podstatě se tomu vyhýbá

A navíc to, co dostává, vnímá málo

a to, co nedostává, vnímá hodně

...

Chce dostat přesně to, na co si myslí,

ale často vlastně neví, co to je

...

A tak slouží do úmoru a očekává, že něco

přijde bez prosby a že to bude přesně to,

co chce (ale neví, co to je)

A až to přijde, nebude to umět přijmout

A tak si po chvilce nebude pamatovat,

že něco dostal, ani že se ho druhý ptal,

co chce, bude si znovu a znovu pamatovat

jen své neuspokojení a křivdu

...

Partner mu má nahradit dětství

Má být ideálním rodičem, který stále zkouší

různými způsoby uspokojit své dítě, vymýšlí

desítky cest a maximálně nevtíravým způsobem

je nabízí, nepřijaté zahazuje a vymýšlí nové

...

Proto NENÍ CTNOSTÍ NIC NEPOTŘEBOVAT

- dávat, čekat, chápat nebo dělat jen

neurčité, neverbální náznaky

a pak se hroutit, chladnout, vzplanout, utéct

Ctností je poznávat své potřeby každý den

a učit se je uspokojovat či vyslovovat

pokorné prosby, diskutovat, otevírat se

...

Žít svůj život příjemně pro sebe a partnerovi

sám od sebe nabízet jen to, co je mi odměnou

samo o sobě – ne, co si myslím, že bude užitečné

nebo příjemné partnerovi

A v ostatním počkat, až si partner řekne sám

Pak se nemůže stát, že se mezi partnery

rozevřou pocitové nůžky a jeden se bude

cítit vykořisťován, jako oběť

...

Kdo dostal, anebo sám sobě dal dost,

dává radostně a je přejícný

Možná to znáte z našich konstelací: zasytíme

malou hladovou holčičku v dospělé ženě

a ta začne přát štěstí svým rodičům

a dříve nenáviděnému sourozenci

A od toho se odvine, že začne přát štěstí lidem

A od toho se ještě odvine, že přeje lidem,

aby byli krásní, zajímaví, úspěšní a dokonce

začne tolerovat, že můžou mít své

zvláštnosti a nálady

...

Začne cítit, že JEJÍ ZÁJMY A ZÁJMY DRUHÝCH LIDÍ

JSOU V SOULADU, NEBO ŽE VŽDY

MŮŽE NAJÍT CESTU,

ABY BYLY V SOULADU

A začne toužit tisknout na prsa děti a manžela

Dávat dál to, co dostala, dávat z hojnosti a štěstí

...

A teprve tehdy dojde k opravdovému

spojení s partnerem

a se světem

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články