Nevím, co je správné

07/07/2018

Důvodem, proč ustupujeme jiným lidem,

necháváme se vodit jako ovečky,

nevíme, co chceme,

co si můžeme dovolit,

proč pořád hledáme a nenacházíme,

co je správné

a proč nejdeme za svým štěstím,

je pochybnost o sobě, kterou do nás

výchovou založenou na příkazech, zákazech

a vybuzování pocitu viny,

vložili naši rodiče a předkové

...

Dítě netuší,

...že předmět spadne, když zatřese stolem

nebo jen poskočí o metr vedle

...že nemá vstupovat do silnice

...že udělá fleky na skle, když se o něj opře

...že si zašpiní bundu, když radostně

sbíhá po schodech a svištivě si ji tře o zeď

Anebo, i když tyto věci ví, nedokáže si je

- v uchvácení přítomným okamžikem -

pamatovat

...

Ustaraní, lekaví, fóbičtí, hněviví rodiče

jsou z jeho chování v šoku

a mnoho let v kuse

- dokud ho dostatečně nespoutají -

mu spílají

Dramaticky se pozastavují nad jeho

„hloupostí, nesoudností, zlou vůlí“

a pokoušejí se docílit toho, aby se dítě

za své chování stydělo

...

Uspějí dokonale

Přejde pár let, pak desetiletí

a máme tady dospělého, který

má hluboko v sobě uloženo, že i když

se snaží, nikdy nezná dne a hodiny,

kdy se ukáže, dramaticky a šokem,

že to, co udělal, je špatné a odsouzeníhodné

Už nejde o vylití čaje nebo ušpinění

bundy omítkou, ale princip

funguje úplně stejně

...

Jsem nesoudný, neschopný poznat,

co je správné, možná i

zlý a sobecký

...

Co je správné?

Co mám dělat?

ptají se mně lidé na kurzech

Neodvažují se rozhodnout sami,

protože si v dětství „ověřili“, že

se neumějí rozhodnout a zachovat

správně,

tedy tak, aby se rodiče nezlobili

...

Pokud náhodou takový člověk časem

dospěje k pocitu, že ví

(v jakékoliv jednotlivosti),

co je správně,

bude tento princip šířit téměř

ohněm a mečem, bít se za něj,

protože mu skýtá úlevu v onom

nebezpečném světě nejistoty

Podobně jako když starší sourozenec

v záchvatu paniky křičí na mladšího,

který právě něco rozlil nebo rozbil

(a děsí se reakce rodičů, kteří si obvykle

vybijí vztek na obou dětech)

...

Dejte se do studia a experimentování

Zkoumejte, na co máte právo

(opravdu důkladně, jako byste o tom

měli napsat doktorandskou práci)

A začněte se více rozhodovat sami za sebe

Možná k tomu budete potřebovat

více informací o světě, o nejrůznějších

praktických i abstraktnějších záležitostech

Budete se muset stát čilejšími,

informovanějšími, dospělejšími

...

Začněte od malých věcí

Třeba naplánujte krátkou rodinnou dovolenou

tentokrát vy, anebo nenechávejte na manželce

nákup svého oblečení nebo koberce

Před volbami si třeba pusťte pár videí

a poslouchejte jednotlivé kandidáty

A postupujte k větším věcem – kolik času

pro sebe si zasloužíte, jak ho chcete trávit,

jak byste si přáli, aby fungovala vaše rodina,

co budete dělat a co ne,

jaký je smysl vašeho života

...

Učte se více spoléhat na své pocity,

na svůj dobrý pocit

Nejdříve pro vás bude těžké rozlišit,

kdy jde jen o ulehčení, jakous takous úlevu,

pramenící z toho, že jste se

zbavili zodpovědnosti a svých práv

a nehrozí vám od druhých nebezpečí

Ale stále více budete schopni si uchovat

i ve chvílích vnitřního pnutí jasnou hlavu

a onen pěkný pocit ukotvení v sobě

...

Pocit, že jste kompetentní,

soudní a dobří lidé, kteří jen hledají

svou cestu ke štěstí

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články