Hořkosladký pocit ukřivděnosti

23/07/2018

HOŘKOSLADKÝ POCIT UKŘIVDĚNOSTI

 

Už jsem o tom mnohokrát psala

- největším nepřítelem našeho štěstí

je návyk na nespokojenost a křivdu

To křehké, zraněné místečko v nás

má očko, které nikdy nespí, stále se rozhlíží,

otáčí do všech stran a hledá, kdo mu ublížil,

kdo ho zradil, ponížil, odsunul na vedlejší kolej

Mnoho malých i větších nespravedlností

z dob dětství, kdy jsme byli závislí

na péči a pozornosti rodičů

nás stále pronásleduje jako tichošlápkovský

stín Mínotaura

Naši rodiče byli často tak unavení a nervózní

Nízké sebevědomí je uvrhlo do nenaplňující

profese a vztahu

A jejich nezralost vyústila v partnerské hádky

i neschopnost kompetentně řešit spory

mezi dětmi

Křivd bylo dost a dost

A tak jsme přivykli pocitu

neuspokojení a křivdy, a zatrpkli jsme

Chceme být šťastní, to ano,

ale nestačí nám se k tomu štěstí

sunout kousek po kousku

Chceme být dokonale šťastní, tak,

aby to vyvážilo léta strádání

Když nám partner nabídne jen něco, jen trochu,

cítíme zklamání a odpor

Je to takový uzavřený obvod, ve kterém

běháme pořád dokola

Všechno může být docela fajn, ale stačí,

aby se objevil nějaký nepříjemný pocit

a hned na něj zaměříme obrovskou pozornost

Celou dobu jsme čekali, že nám někdo ukřivdí

a konečně je to tady!

Bolest se v nás mísí s jakýmsi

zvrhlým potěšením

Je něco hluboce uspokojujícího na tom,

hledat viníka, kdo za to může

Téhle malé radosti se taky nemíníme

jen tak vzdát

Takže když nám někdo nabídne pomoc,

omluví se nám, chce nám věnovat

pár momentů pozornosti, odmítneme to

Tak lehce z toho druhý nesmí vyváznout!

Tolik utrpení

-  a lifetime of suffering, psí život –

a tímhle se to má spravit?

Opravdu ti mám odpustit svůj nespokojený život?

Je v nás tolik rozhořčení, tolik

dětských pocitů, že tohle velké utrpení

spraví jen něco nadpozemského

Nic menšího nepřijmeme a nic neodpustíme

Navíc lidem (a partnerovi) nevěříme a vlastně

je nemáme doopravdy rádi

„Jen si chtějí honit zásluhy a na takové drobty

já jim kašlu!“ křičí dítě v nás

Nevěřím ti a když od tebe něco přijmu,

ztratím svou poslední zbraň, svůj pocit,

že mi je ubližováno, že

jsem lepší než ty

Je to podobné, jako když máme v sobě

program sladkobolnosti

Dítě, které má málo mámy, pořád věří, touží

a časem se, z nouze,

samo toužení stane odměnou

Je v tom určitá intenzita

O kolik lepší, než cítit prázdnotu a zoufalství

Podobně vzniká návyk na pocit ukřivděnosti

a jediného spravedlivého

A stejně neplodný a život zacyklující

návyk to je

Odepřete si tohle cukrátko,

pracujte na tom denně

Kdykoliv se objeví touha hledat viníka,

litovat se, odmítněte to

Přijměte s vděčností i málo,

dávejte sami sobě hodně,

mluvte o svých pocitech a potřebách

s ostatními, pokorně

Kdykoliv cítíte, že vám bylo ublíženo,

neztrácejte čas litováním se a

rozebíráním křivdy, linkováním,

co, kdo, kdy, v jakém množství

byl povinen pro vás udělat či nedělat

Nejděte do rozebírání minulosti,

ale aktivně tvořte přítomnosti

Takhle vzniká ona síla, o které se

stále mluví

To je ta zodpovědnost za své pocity,

za své potřeby,

za svůj život

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články