Splývání versus kouskování a ulpívání

04/08/2018

Dokud jsme u mámy v břiše, zažíváme

nekonečné splývání, v dobrém i ve zlém

Když je mámě dobře, je i nám dobře

Když je mámě hůř, je hůř i nám, protože

je, mimo jiné, míň kyslíku, míň živin a víc toxinů

Máma je ale pořád s námi, nikam neodchází,

stále dýchá, tluče jí srdce, obklopuje nás,

vnímáme ji celým povrchem těla

a vnímáme její proudy i uvnitř svého tělíčka, stále

Rodící se dítě, to jsem mnohokrát

prožila ve své mysli i těle, může zdravý porod

prožívat v dokonalém splynutí s mámou,

dokonce až v určité radostné extázi

Máma mu pomáhá jít k něčemu novému,

vzrušujícímu a tím očekávaným vrcholem

je setkání s matkou a jejím prsem

Změna oproti nitroděložnímu životu

je to velká, ale únosná a vzrušující

Je důležité, aby si dítě po porodu

zachovalo pocit napojení bříškem na mámu

(leželo do ní zabořeno tvářičkou)

a mělo možnost kontinuálního sání,

kdykoliv si bude přát

Pokud mu to není umožněno,

dostaví se v životě kromě pocitů osamění

i pocit prázdného, nechráněného břicha,

a hladových úst

Malé dítě, a nejen miminko, ale i batole,

potřebuje, aby ho máma měla

pořád u sebe, aby vše bylo plynulé

Jsem u mámy, zatímco vaří, odpočívá, žije

Není to – nakrmit a odložit, odejít

Není to – odložit mě do postýlky,

když zavolá sourozenec nebo když přijde návštěva

Vyžaduje to samozřejmě

skvělou organizaci rodinného života

a pomoc dalších členů rodiny

Pak ve mně v dospělosti třeba příchod někoho

nevyvolá trhnutí a popud něco udělat

Jakékoliv změny vnějšího stavu, které se

týkají někoho jiného, například někdo něco potřebuje,

nezpůsobí okamžitý nárůst neklidu a aktivity

Nemusím okamžitě vystartovat a něco dělat

Plynu si, vnímám sebe a nechám věci

ROZVINOUT SE

Nemusím jít hned do pohotovosti

nebo vyklidit prostor

Proto je moc důležité, aby nám máma

dala správný vzor do života a nereagovala

na podněty panicky, skokem

a měla malé dítě stále u sebe

Tuhle se mi doma zčistajasna otevřel

jakýsi proces z mého batolecího období,

tentokrát zase z o malinko jiného úhlu, než jindy

Na začátku jsem nemohla ani dodechnout,

máma mi tolik chyběla

Když jsem do procesu dodala zástupce za mámu

(velký oranžový míč),

celé tělo mi najednou povolilo, mohla jsem

dýchat, vzlykat, žvatlat „máma“

Jak mi máminou přítomností přibývaly síly,

mohla jsem postupně už říkat celé věty

„maminko, já tě potřebuju, mám tě ráda,

maminko moje, moje, moje maminka…“

To nejkrásnější přišlo ale až potom

Vnímala jsem mámu, sebe i svého mladšího

bratříčka, miminko

A mámu, jak je stále se mnou, ať už dělá cokoliv

Můžu se spolehnout, že tam je,

můžu být bříško na bříško, mám pevné místo

Dokonce jsem pak cítila soucit a svědomí

i vůči mladšímu sourozenci, aby on nebyl smutný,

že nemá to, co mám já (v představě jsme

byly s mámou za ruku na procházce a bratříček

se nesl u táty v nosítku)

Splynutí a plynutí s mámou je vrcholem všeho

Když ho máme málo, celý život ho potom hledáme

Plynout sami se sebou neumíme,

je v nás to prázdné břicho, vzlínající úzkost,

tu nechceme a rychle ji něčím překryjeme

A snažíme se splývat s kdečím, zajistit si ten pocit

slastného vytržení u mámina prsu a na jejím břiše

Chceme zapomenout a nechat se uchvátit

- hudbou, alkoholem, manickým sexem, zabráním se

do práce, okamžikem, kdy se víno nebo čokoláda

pomalu rozplývá na jazyku, pohroužením se do filmu

A tyto okamžiky chceme stále znovu,

prodlužujeme je, nespíme, a taky je stupňujeme,

chceme víc a honem, honem

Takže, když bych to měla říct vcelku:

Na podněty zvenčí i zevnitř z těla

reagujeme jednak v panice

USEKNUTÍM daného nepříjemného okamžiku

(neklid v těle i v emocích)

KOUSKUJEME tím své prožívání s cílem

zarazit to včas, nespadnout do černé díry

dávné dětské opuštěnosti

A zároveň rozjedeme linku

NÁHRADNÍHO SPLÝVÁNÍ,

na kterém pak ulpíváme, jsme na něm závislí

Chceme frčet, způsobovat si opojení

a zanedbáváme další věci v životě, nemáme

přirozený řád, rovnováhu

Máma nám to kouskování dělala odjakživa

Nejdřív nás jen odkládala, byli jsme bezmocní,

v černé díře, odpojení

Pak už od nás požadovala spolupráci, apelovala na nás,

ať si jdeme hrát, ať jdeme pryč,

ať ji necháme odpočinout, odcházela od nás

z nutnosti, pod vlivem autopilotů i pod různými záminkami

Apelovala na naše svědomí, vyvolala v nás pocity viny,

pocit, že jsme přítěž, nebo nás prostě odmítla

Pohled na naši tvářičku jí mnohdy nepůsobil slast,

ale připomínal jí její břemeno, na které neměla sílu

Ten vzkaz zněl: „Nevydržím tě mít stále vedle sebe,

energeticky tě neudržím, nesnesu to“

Možná jste to pak dělali vy sami svým dětem,

je to pravděpodobné, a tak už víte,

že chtít být dobrá máma nestačí

Že abychom dokázali plynout životem, plní energie,

okamžik za okamžikem bez kouskování,

paniky, vzepjatého úsilí, náhražek za splynutí

- což je vedle malého dítěte nejtěžší –

potřebujeme zasytit tu dávnou mezeru

v našem tělesném a emočním prožívání mámy,

uzdravit naše sklony k panice a kouskování přítomnosti

a najít si v životě co nejkonstruktivnější způsoby,

jak splývat se sebou, svým dílem, lidmi i světem


 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články