Máme hlad a vnímáme nebezpečí

15/08/2018

Jeden můj kamarád včera prošel regresí

Očima, kůží, tělem tam prožil to, o čem

tak často píšu

Viděl sám sebe v porodnici, zažil odloučení

od matky po porodu a přinášení na

půlhodinová kojení

Prožil hlad a strach a zajíkavé pití

u mámina prsu

Neviděl, neslyšel, nezajímal ho mámin obličej,

nezajímal ho kontakt, viděl jen prs

a sál a sál, i poté, co už měl dost, protože

„Tahle příležitost se už nemusí opakovat.

Nebudu mít dost.“

Celý život si neseme důsledky

Naše mámy byly vlivem tlaků dnešního

životního stylu často ve stresu už v těhotenství

V důsledku toho špatně metabolizovaly

a výživa plodu nebyla dobrá

Porod býval často vyvolávaný, nepřirozený,

novorozenci odnášeni do sběrné místnosti

a mléko vystresované matky nekvalitní a

ještě k tomu jen po nekonečných čekáních

Jaká z toho může vzniknout společnost?

Proč asi jsme generací workoholiků a konzumentů?

VŠICHNI MÁME HLAD A CÍTÍME NEBEZPEČÍ

Musíme pracovat, protože bude málo, nebude

Kdykoliv jdeme kolem jídla, cítíme puzení si zobnout,

„protože mám málo … nebude“

Ale protože jsou naše buňky, naše tělo

-  už od oněch dávných prožitků -

ve stálém podvědomém stresu,

málo dýcháme

a přestože konzumujeme, naše tkáně, svaly, šlachy

nejsou vyživené

Podle stupně rezignace malého dítěte v nás

(buď v podvědomí převládá v podstatě přitakání smrti, apatie

anebo je tu sžíravá a zoufalá touha žít)

pak lidé buď jedí málo, odmítají jídlo (to výjimečně)

anebo jedí hodně, ale zároveň nemetabolizují

Pokud převládá apatie, nevíra plodu či novorozence v život,

většina živin se z těla prostě vyloučí a tělo je vyhublé

Pokud kdysi nabyla vrchu touha žít, avšak je kolem ní

val z obav a strachu, že nebude dost,

tělo vytvoří tukovou zásobu, svaly však vytváří obtížně,

protože organismus je celý život v jakémsi

stand-by módu, přežívá se zatajeným dechem

- nežije, jen se snaží nezemřít

A hned za tím stojí ve frontě úkol číslo dvě,

i když o něm na vědomé úrovni „nevíme“

- tělo i myšlenky, pokud možno, zcela zahltit jídlem,

prací, prožitky, informacemi, přesuny, konverzací, ČÍMKOLIV,

abych necítil ono dávné utrpení, hrůzu a depresi

uložené ve spodních patrech podvědomí

Já sama jsem musela na své cestě dojít až do bodu,

kdy jsem vytvořila cosi, co teď nazývám

limbickými konstelacemi, limbickým dechem

a limbickým přepisem,

abych konečně začala přepisovat, řádku po řádce,

svůj buněčný program přežití

Je to neobyčejně zdlouhavý proces,

skládá se z desítek a stovek sklíček mozaiky,

která čistím a barvím do odstínů života

V jedné sesi limbického dechu se mi třeba podaří

vnímat, jak moje a máminy tkáně pracují v souladu

Jak se prolínají, skoro jako by se milovaly,

podporují, jak mě maminka vyživuje

Jindy zase se v limbické konstelaci rty přisaju

na kůži své spolupracovnice Jasmínky a cítím,

jak piju od mámy, tak dlouho, jak jen chci,

udyndám se do spánku a když se probudím,

je hojnost stále na dosah, pořád centimetr

od mé pusy, tam, kde byla, když jsem usnula

Jindy mě živí pohled do jejích (máminých)

láskyplných a trpělivých očí

Vrstvy a vrstvy situací, prožitků, emocí,

fyzických pocitů hladu a svírání,

zoufalých myšlenek, ze kterých je uhněteno

naše dnešní tělo a způsob prožívání

Čekají, aby byly uviděny a přepsány

Uzdravování probíhá úplně jinak, než jsem si

kdy předtím myslela

Je to jako cesta Kryštofa Kolumba do neznáma

Kilometry prázdného moře, bouří,

vzpurné, zoufalé posádky, nevěřící v dosažení

vytyčeného cíle, ztenčené zásoby,

krvavé sluce, bledé hvězdy…

ale sem tam už osamělý pták,

ve vzduchu závan prohřáté hlíny, květin

A jak plachtím stále blíž vytoužené zemi,

začínám cítit, že:

Není nebezpečné vnímat své tělo.

Je bezpečné vnímat své tělo.

Je bezpečné nepřeplňovat tělo.

Je bezpečné zůstat jemně vnímavá.

Můžu jíst pomalu.

Můžu dýchat zhluboka.

Můžu zpomalit.

Můžu se zastavit a jemně vnímat

sebe, partnera a svět.

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv