SNAŽÍM SE, ALE JSEM NA MÁMU SKORO VŽDY PROTIVNÝ

Zkuste si sepsat seznam všeho, co se vám

nelíbilo na soužití s vašimi rodiči

- a nečerpejte jen z období puberty,

vyvzpomeňte si nebo vydedukujte

i bolístky svého školkového já

Takže třeba:

Málo mě objímali

Sestru měli raději

Nehráli si se mnou dost

Nezajímali se o mně

Měl jsem pocit, že o to co chci já, nejde,

že jsem až ten poslední

Nutili mě jíst, co jsem jíst nechtěl,

jezdit tam, kam jsem jezdit nechtěl,

chodit do kroužků, kam jsem chodit nechtěl,

oblíkat se do věcí, které jsem nechtěl,

jít na školu, kam jsem nechtěl

Nutili mě přetvařovat se před sousedy,

návštěvami, rodinou

Omezovali mě

Hodnotili moje kamarády

Zůstal jsem ve školce, v družině, vždy

skoro poslední, až do tmy

Nemohl jsem nikdy nic říct na svou obranu

Museli mít pravdu

Nesměl jsem vyjádřit, jak se cítím

Měl jsem pocit, že je otravuju

Skoro nikdy nebyli s ničím spokojení

Ponižovali mě před návštěvami

Byli nekonzistentní v tom, co po mně chtějí,

ale konzistentně mě trestali, když jsem to

neudělal

Kritizovali mě za to, jak nakládám

se svými penězi

Důležitější než já, byly moje výkony

a abych neudělal ostudu před cizími

Vybíjeli si na mně špatnou náladu...

...

A teď se podívejte na svůj partnerský vztah

(Pokud máte relativně nový vztah,

bude pro vás toto cvičení jednodušší)

Podívejte se, které body z vašeho seznamu

naplňuje váš partner

Určitě to nebudou všechny, ale

nějaké podobnosti najdete určitě

Ti, kteří mají čerstvý vztah si dokonce

možná vybaví pořadí, ve kterém

se jednotlivé nepříjemnosti začaly

po líbánkách vylupovat na scénu:

Tu se, k vašemu překvapení, partner třeba

pozastavil nad tím, jak nakládáte s penězi

O pár dnů později vás překvapil

záchvatem mentorování a touhy mít pravdu

A jen co jste se z toho otřepali, dorazil domů

naštvaný a vylil si na vás vztek

...

To už jsou tři podobnosti s dětstvím

Teprve tři

- Kde jsou proti tomu ty tisíce

interakcí s rodiči v dětství! -

a vy už cítíte, jak ochládáte,

jak druhého přestáváte milovat

Možná že se přistihnete, že najednou

vlastně skoro nic necítíte

A to jste pravděpodobně vědomí lidé,

kteří si uvědomují, že druhý vás miluje,

pouze má své autopiloty, o kterých

si můžete promluvit a situaci srovnat

A přesto si nemůžete pomoci,

cítíte nechuť, jste rozmrzelí, citově otupělí

...

Rozmrzelost, nechuť a odpor v nás

proti znásilnění našeho pravého já rodiči

(přestože to jinak neuměli a dělali, co mohli),

je obrovský

Ano, možná je pohřbený pod vrstvami

našeho obroušeného, vycvičeného

poslušného já, pod naší falešnou identitou,

kterou jsme přijali,

abychom ve své původní rodině přežili

Tyto pocity tam ale stále jsou:

Nech mě už být! Starej se o sebe!

Do toho ti nic není!

Protivíš se mi!

Já ti tak věřil, miloval jsem tě

a tys se ke mně nechovala hezky!

Tohle křičí dítě v nás, naše nevyléčená

dětská zranění

...

Ale k povrchu naší dospělácké hladinky

už dojde jen pár bublin, které jsme

nedokázali zmermomocnit, prostě jsme je

neudrželi bezpečně u dna, mršky klouzavé

A tak potom máma zavolá nebo přijede

a my předvádíme lehký nezájem

či těžké otravování se,

jsme chladní, nemluvíme,

mentorujeme ji, okřikneme

...

Je těžké sám sobě přiznat, že není pravda

to, čemu chceme věřit

Totiž, že máma je nudná, blbá, nemáme

spolu nic společného

Je těžké věřit, že je v nás část, která

po mámě stále touží a zároveň

k ní cítí nenávist, protože nenávist

je sestrou zklamané lásky a důvěry

...

Nepotlačujte v sobě ty bublinky pravdy

Objevte svůj obrovský hněv i touhu

Jedině tak se postupně dostanete

do kontaktu se sebou samým

Vyléčíte své nitro, svou citovou otupělost,

která vás kdysi chránila před bolestí

A budete se časem schopni ponořit

do opravdových, hlubokých citů

- k rodičům i partnerovi

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon