Sežral jsem svou matku

Všichni víme, co nastane v partnerském vztahu,

v němž jeden z partnerů nemá dostatečnou

sebehodnotu a nevytyčí si hranice, svůj prostor

Druhý se do jeho území roztahuje stále víc

a nakonec ho „sežere“

Totéž se děje v našem vztahu k mámě,

jejíž sebehodnota je příliš nízká

...

V jejím vlastním dětství došlo k mnoha chybám

a nikdo ji neučil, jak se ve vztazích hledá

spravedlnost, na co všechno má právo

Nezájmem o ni v ní vzbudili představu, že

za nic nestojí a musí se zavděčovat silnějším

Úsudek se jí zakalil v dešti odsuzujících poznámek

Pěstovali v ní pocity viny, hanby za její jednání

a tím jí vzali možnost věřit, že ví, co je dobré dělat

Sílu pochopit, vysvětlit a obhájit své jednání

...

Její děti pak už vidí jen výsledek

Mámu, která je nekonzistentní, dopouští se

malých křivd, dostatečně si nepovídá

a nenapravuje další křivdy, které se dítěti dějí,

sice bez jejího přičinění, ale v její blízkosti

A tím se vlastně dopouští dalších křivd

...

Křivda je totiž něco, co děti, co je svět světem,

cítily a budou cítit

Jsou totiž zcela závislé na svých rodičích

Na rodičích závisí, jestli budou jejich potřeby

uspokojeny a zároveň

děti ještě nechápou, že některé potřeby zcela

uspokojit nejde

Nechápou, že pokud žijeme obklopeni

dalšími lidmi, je potřeba brát ohled i na jejich

potřeby, jejich uspokojení

Děti nechtějí kompromis, nechtějí se dělit,

nechtějí oddalovat uspokojení potřeby,

chtějí IDEÁLNÍ USPOKOJENÍ A HNED

...

Dokud je dítě malinké, každá máma se o takové

uspokojení aspoň snaží

Jak dítě roste a případně je tu další sourozenec,

je tu samozřejmě mnohem více interakcí

Je potřeba řešit spory, hledat kompromisy,

hledat maximální možnou spravedlnost

pro všechny

...

Toho ovšem máma s nízkou sebehodnotou a

chudou mentálně-emoční mapou z dětství

není schopna

Nezažila respektující přístup, povídání a

laskavé hledání řešení

komplexních situací v rodině

...

A tak sama neumí láskyplně dát hranice,

neumí dítěti vysvětlovat kontext jeho „křivd“

Sama sebe dostatečně nepřijímá, a tak nemůže

dítěti srozumitelně a bez vypjatých emocí podat,

že není všemocná, může udělat chybu, ale že

je to normální a že každý, i dítě, je pozván k tomu

říkat, co si myslí, co vidí a společně hledat řešení

Neumí pevně i laskavě vysvětlit, že v rodině

se musí každý trochu omezit

...

A tak v dítěti někdy roste

nerealistický pocit křivdy a odsudek mámy

Nechce a nikdo ho neučí vidět kontext,

polehčující okolnosti, a nikdo mu neumí dát sílu,

aby se stalo spoluurčujícím prvkem

v dění rodiny

...

A tak si mí klienti někdy stále dopodrobna

pamatují tři, čtyři situace, ve kterých pocítili

nával hořké křivdy a z těchto situací vytvořili

celý obraz své mámy

Když potom hledáme pozitivní momenty,

zjistí se, že jich zřejmě bylo velmi mnoho, ale

nemají v oné ukřivděné dětské psychice

významné místo, berou se za samozřejmost

...

Máma mě nepochválila

Dala přednost sestře

Nezastala se mně

Soutěžila se mnou

a tak dále

To, že se mně někdy zastala,

dala mi přednost před sestrou,

zastala se mně a přála mi veškerý úspěch...

jako by nebylo, to se odmávne

...

Pokud jste nastavení na zlobení se,

hledání much na mámě, situacích, lidech,

pak je pravděpodobné, že se malé dítě ve vás

stále chce zlobit na mámu

A když k sobě budete poctiví, zjistíte, že

dokonce pomáháte vytvářet situace, abyste se

zlobit mohli

...

Hněv je potřebná fáze na samém začátku

uzdravování, pokud jsme předtím byli ušlápnutí,

uslzení tvorečkové bez osobní síly

Jakmile ale popojdeme další kousek k pochopení

vnitřního světa mámy a zákonitostí

mezigeneračního přenosu, nastává čas

hledání polehčujících okolností a skládání

objektivnějšího obrázku své mámy

A skoro vždy je na něm máma

mnohem hezčí, než se zdálo

...

A kdo dokáže mít klid a hezko ve svých

pocitech k mámě, může mít klid a hezko

i ve svém partnerském vztahu

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz