top of page

Jemnější vrstvy pochopení rodičů (Mezigenerační spolupráce)

A dál se tvrdohlavě prodíráme roštím,

tím chrástem, kterým obrostla pravda

o touze našich rodičů být dobrými lidmi

Dál natahujeme ruku se svítilnou,

po krůčcích ukrajujeme mlhu,

vykašláváme ji, vytíráme z řas

Rozšiřujeme své vědomí o další zlomky

informací, které mění všechno

...

Začínáme chápat, že jakýkoliv pokrok

se odehrává na hranicích známého

Ohledáváním a zpochybňováním hranic

a malým krůčkem do neznáma

Začínáme rozumět tomu, proč naši rodiče

nemohli být skokově jiní, než

jejich rodiče

Začínáme chápat, proč my sami

se ve stresových situacích chováme

stejně jako naši rodiče

...

Život plyne organicky, jako ryba, která

se narodí jako ryba a zemře jako ryba

A když časem začne být život v moři

příliš těsný a chudý na potravu, potrvá

to rybě stejně mnoho generací, než

nepohodlí, hlad a úzkost donutí ty nejodvážnější

k zoufalým činům a začnou se odvažovat

za čáru přílivu, zvykat si na jiný vzduch

A další generace přejdou, než jejich těla

vyhodnotí písek s gravitací a v nebeské laboratoři

vynaleznou nohy

...

Naši rodiče dokázali vidět jen největší

omyly a tvrdosti svých rodičů

Všechno ostatní brali jako samozřejmost,

jinou rodinu neměli, jiné poměry neznali

A když pak sami měli děti, nás,

pokusili se eliminovat jeden nebo dva

největší výchovné omyly svých rodičů

Jen největší křivdy, jen to dokázali zachytit

...

Například nás naši rodiče už nebili

a udělali onen další krok za hranici známého

– místo rány jen vyhrožovali nebo manipulovali

Nebo nás už třeba nenutili dřít, jako to dělali

jejich rodiče a netrestali za sebemenší nedostatek

Naopak většinou pracovali za nás, ale

neuměli nás ocenit – to už je prostor

DVA kroky za hranicí známého

A v tom jednom kroku navíc spočívá

celá sféra nedorozumění mezi námi

a našimi rodiči

CO JE PRO NĚ DVA KROKY ZA HRANICI ZNÁMÉHO,

JE PRO NÁS JEN JEDEN KROK

Proč?

PROTOŽE TEN JEDEN KROK DO NEZNÁMA

UDĚLALI ZA NÁS

A to je i důvod, proč nám nebudou rozumět

a jednou nás budou hodnotit a možná soudit

i naše děti

...

Protože zase uděláme jen jeden krok

A kdybychom nakrásně udělali i dva,

pro naše děti to zase bude

výchozí životní pozice a udělají ten jeden

krok navíc

Protože ten, kdo není bit, už může najít sílu,

může se bránit, argumentovat a není jako my,

kdož jsme byli jen poslušné, „vychované“ děti

A tak my (nebo naše děti) už nedokážou pochopit

frustraci z ohnutých zad a bublající ponížení

svých rodičů, jejich chronickou podrážděnost...

Kdo už není vyčerpán celodenní prací

a není zaplaven strachem z trestu, má energii

a neví, že jeho rodiče ji nemají...

Kdo už není chladně opouštěn, nechápe

agónii citové deprivace a

zahlcující, jakoby „upírskou“ strategii

svých rodičů, kteří na něm visí...

A tak dále a dále

...

Je to tím jedním či dvěma kroky náskoku

Nemáme srovnání a nechápeme, jak obrovský

kus práce naši rodiče vykonali

Nechápeme, kolik sebeovládání je stálo,

aby nesklouzli k nejhorším vzorcům

svých rodičů

(Pozor: někdy je babička jakoby „hodná“ a

máma jakoby „zlá“ – to je proto, že babi byla

celý život ušlápnutá a dcera je ve vzdoru a chce

za svůj život bojovat, chce se odpoutat od

umrtvujícího vzoru a žít svůj život, je o krok dál)

...

Je zapotřebí hodně studia, hodně zvědomování

A protože se tyto informace neučí ve škole

a prakticky nikdo je neumí podat

srozumitelnou formou, celé generace

jdou životem jako ukřivděné děti

...

My, kdo máme děti, si tyto věci možná

umíme líp představit

Víme, v čem jsme ve výchově uspěli,

co děláme jinak, lépe, než naši rodiče

A v čem, přes všechnu snahu, propadáme

a nejsme schopni našim dětem vysvětlit,

že děláme, co můžeme

...

Nesetrvávejme na dětských

negativistických pozicích

Kráčejme k hlubokému pochopení toho,

jak probíhá posunování hranic vědomí

Jak spolu jednotlivé generace nezištně

a z lásky

spolupracují

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page