Hlavně ať je to rychle a vzrušující

07/11/2018

 

Během prvních šesti let svého života

si dítě vytváří příručku na život, svůj životní scénář

Základní pravidla, jak myslet, cítit a jednat

Jsou to dost primitivní skripta, plná

kostrbatých obrázků a popisků:

„Dyž si ze mně někdo dělá legraci,

tak se urazím.“

„Dyž se na mně někdo dívá

a ptá se PROČ, tak je nespokojený

a já mám strach a nemůžu myslet.“

„Bydlet s někým, jíst s někým u stolu

večeři, spát, vědět, co chci... je těžké.“

A tak podobně

...

Jedním z častých skriptů, je:

"Ať je to, co je to, hlavně,

ať je to hned a vzrušující."

V dospělosti, přibývá ještě podtext:

"Nevadí, když to nikam nesměřuje

a nerozvíjí můj život, mé

dlouhodobé vztahy a životní úkol,

hlavně ať se to dá rychle zkonzumovat

a teď hned se cítím dobře."

...

Prožít takhle celý život by ale byla škoda

Občas samozřejmě neškodí šlehnout si

takový zážitek, sníst pár vjemů, dopřát si

vzrušení z něčeho bombastického,

pokud se v tom ale udržujeme dlouhodobě,

jen marníme čas, energii, nevyvíjíme se,

nezrajeme ve schopnosti zažívat pocit

naplnění a smyslu v běžném životě, v kontinuitě

Udržujeme v sobě mentalitu malého dítěte

či teenagera

...

Co tomu předcházelo v dětství?

Většinou rodiče, kteří neumí spolu,

ani každý sám za sebe, smysluplně a radostně,

s pocitem kouzla, nadšení i uzemnění,

trávit všední dny svého života

...

Neukázali a nevštípili dítěti, jak svou vlastní

denní aktivitou rozvíjet svá nadání,

jak zažívat radost z experimentování se svými silami,

z tvoření, ať je výsledek jakýkoliv

Nenaučili ho, jak je možné do svého životního hraní

zapojit druhé lidi a zažívat pospolitost a štěstí

každý den

Nedali mu důvěru, že je možné něco pomalu

rozvíjet, dokončit a cítit spokojenost

...

Tito rodiče neměli radost z tvůrčí aktivity

svého dítěte, z jeho experimentování a chyb

Spoutali ho svým perfekcionismem

a mnohokrát zklamali nesplněnými sliby

Dítě se naučilo, že nemá smysl se něčemu

soustavně a stabilně věnovat, protože nakonec

přijde kritika či nezájem rodičů

(v době svého vývoje, kdy největší odměnou

dítěte je pozornost a souhlas rodičů)

...

Experimentovat nemůžu, protože něco

pokazím, převrhnu, ušpiním a neudělám

to dokonale, jenom to zkazím.

Uklízet nemá smysl, protože to neudělám

pořádně a přijdou jen další výtky.

Učit se nemá smysl, protože pak přijde

jedna dvojka nebo trojka a upře se na ni veškerá

pozornost, jako by jedniček předtím nebylo.

Snažit se vyjít v klidu s mladším sourozencem

- tak jak to chce máma -

a strpět jeho dotěrnost nemá smysl, protože stačí,

když mě  jednou týdně nebo denně přemůže vztek

a máma se zlobí tak či tak.

...

Nezralí, reaktivní rodiče reagují na momentální

emoční přetlak, neberou v úvahu  delší časové celky,

nedokážou sledovat nit, kontinuitu

Dělají necitlivé zásahy, záseky, vynášejí

zaklínací formule:

Radši nic nedělej

Všechno pokazíš

Stejně u ničeho nevydržíš (přitom si jen zkouším

leccos, abych nakonec našel to pravé)

Děláš jen bordel

Nesnažíš se dost

...

A tak se naučíme, že dlouhodobé směřování,

každodenní aktivita ve směru našeho zájmu

nebo společného zájmu skupiny, nemá smysl

Upneme se na úniky, ukradené chvilky,

instantní uspokojení

(někdy dokonce na zapřenou – ze strachu,

pocitu viny nebo pomstychtivosti)

Aférky, daleké zahraniční cesty za čímsi,

započatá a nedokončená studia, nakupování

Pomalé budování zavání čekáním, bezmocí,

nesplněnými sliby, neúspěchem, neuspokojením

...

Rok se se synem učíme hrát na flétnu

Jen tak půl hodinky vždy hrajeme s panem učitelem,

ve zbytku zpíváme, vybarvujeme, vtipkujeme

Když se synovi daný den nechce hrát,

cvičím s učitelem sama a dohodneme se,

že příště zase hraje syn

A jeho ta důvěra těší, ta svoboda

Přijdu pro něj do školy a on říká: Dnes splním

svou stranu dohody, nepřemlouvá mě, ať

ještě zůstaneme na hřišti, hrne se k autu,

odloží svou chuť viset na prolézačce hlavou dolů

Doma hraje s radostí, chybičkám, přehmatům

se smějeme, plyšák sedí na stole a poslouchá

Mezi lekcemi necvičíme, hrajeme si pro radost,

když se nám chce

Večer ho ukládám ke spánku, hladím ho

Najednou se s jiskrou v oku posadí,

očividně má nápad

A pak se s jiskřivou lehkostí, plnou sebevědomí,

zasměje a řekne: Nemůžu mít všechno hned,

tohle počká na ráno

Dobrou noc, mám tě rád, mamísku

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz  

 

 

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články