Proměna

25/11/2018

Pomoučené dlaně a poddajný dotek

pondělí,

když konečně hněteš své dny

s klidem a lehkostí

vloček, které padají tak pomalu,

že to zní jako modlitba,

zatímco v krbu praská

smrkové dříví a jazýčky

nebeských vah odlupují z tvých dní

tenké, sálavé nitky

...

A myslíš na věci, které byly

Na bláznivé hoření, které necítí

samo sebe, jen svou dračí chuť

na něco, někoho, cokoliv,

... a na to odpoledne, kdys si

všimnul, že se měníš, že už

tolik nebloudíš

v zákrutách a obřích uzlech

proutí, ze kterého jsou spleteny

tvé touhy a sny, tvůj charakter

...

Myslíš na tu tíhu i lehkost v srdci,

které s v tobě přelejí, když pochopíš,

že cesta rovně a vpřed

je jen královský vtip

a přesto nemůžeš zůstat stát,

ani běhat dokola tkanivem

svého proutěného křesla

A tak jdeš dopředu klesáním

do hloubky, kolem prastarého

lana prorostlého mušlemi a řasami

...

Kloužeš po něm nahý,

hluboko v kůži cítíš vzpomínky

Klesáš a víříš podivná, živá mračna

tolika očí, které jsi znal,

tvrdost, která bývala měkkostí,

dokud ji, bezbrannou, nenatlačili

do tak malého prostoru, že

zhutněla a ztvrdla, ale uvnitř

v sobě se bez přestání chvěje

...

Rozháníš ta mračna, ztrácíš se

v nich, otevíráš lastury a dotýkáš se

hladkých svalů jejich srdcí,

toho starého masa vzpomínek,

nepoživatelného, jako ve sklepě

zapomenutá konzerva lančmítu,

která si žije svůj sen o datu spotřeby

06/1974

...

Až nakonec doputuješ dolů,

dotkneš se kovadliny prorezlé kotvy

a najednou chápeš, proč se tvůj pohyb

dopředu vždy proměnil v kruh

stejného poloměru

...

Posadíš se na ni a čas si sám

se sebou hraje piškvorky,

zatímco mluvíš k těm očím okolo, je to

jako z pohádky o dvanácti měsíčkách,

oheň a sníh a jahody

- touhy a zklamání i sladkost,

flambovaný jahodový pohár

tvého života

... ... ...

Je možné, že uběhlo mnoho let

anebo je to jen pouhý mžik,

ale jednoho dne je vše vyřčeno

- všechny oči jsou měkké, jsou tvou

chvějivou součástí a nadejde čas

vzít si jahody a zvednout kotvy

...

Zvolna pluješ nahoru,

dotýkáš se otevřených komůrek,

je to jako modlitba

Pokličky hrníčků jsou pryč,

dušinky na svobodě,

kotva se ti vejde do dlaně

Kolečka a křížky, piškvorkové

slepé uličky, čas proškrtnul

a teď se ve stopě za tvým tělem

rozplývají jako čáry na obloze

...

A znovu sedíš u krbu,

ze smrkového polena

odlétají ohnivé vážky,

na komín klepe pondělí

Obešel jsi kruh

a ten další bude jiný

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv