Když se bojím, nevím, kdo jsi

26/11/2018

Touha po intimním mezilidském kontaktu

je nám vrozená

Dívat se do něčí vlídné tváře,

poslouchat uklidňující hlas,

vnímat na kůži laskavou ruku

- to nejsou jen potřeby malinkého dítěte,

je to náš celoživotní sen o blízkosti,

pochopení, lásce

Hluboko uvnitř svého těla,

v potlačených myšlenkách

a pod traumatickými strategiemi přežití

touží po intimitě i lidé,

kteří ji odmítají

...

Na jedné straně je tedy v nás

archaická,  prastará vrozená touha

a na straně druhé naše „krátká“

celoživotní zkušenost s blízkostí

...

Pokud se naše touha po blízkosti

v dětství a dospívaní nesetkala

s očekávanou odezvou, anebo

byla blízkost spojena

se zneužitím, hanbou, manipulací,

vznikne v těle i psychice bariéra

mezi touhou a možností ji uspokojit

...

Strach, nedůvěra, rezignace, i neschopnost

správně číst signály, zda je možné

druhému člověku věřit

- zda jsem v bezpečí nebo nebezpečí -

nám brání být ve vřelém kontaktu

s blízkými lidmi, případně

i s jakýmikoliv  dalšími lidmi

...

Pokud jste v situaci, kdy se vám zdá,

že vás všichni zrazují, zneužívají,

lidé jsou chladní, nepřístupní,

že případně svět je zkažený a nebezpečný,

společnost  proradná... je tu velká

pravděpodobnost, že si z dětství

nesete zranění související s blízkostí

a zaměřujete se selektivně  na jevy,

které mají vaši zkušenost potvrdit

...

Výzkumy už dávno prokázaly, že

pokud je člověk v některém ze stavů

kterými tělo reaguje na trauma

(zamrznutí, disociace psychiky, boj, útěk),

je pro něj obtížné či dokonce nemožné

číst ve tvářích a gestech lidí

V takové chvíli nejsme schopni vidět

na druhém pozitivní emoce, smířlivá gesta,

nemáme ani přístup k širší perspektivě,

která by nám například vyjevila, že i druhý

se bojí nepřijetí či útoku

...

Zkrátka, když jsme retraumatizovaní

(protože druhý použil slova, gesto, pohled

či vypadá jako náš rodič, anebo je situace

podobná nepříjemné situaci z dětství

- „máma“ přichází z práce, odjíždí se

na dovolenou, „táta“ se mě ptá „proč“...),

nejen že nejsme schopni objektivně vnímat,

co se děje, protože jsme příliš utopení

ve svém starém příběhu, ale ztrácíme

i schopnost empatie

- naráz neumíme číst z výrazu tváře,

nevnímáme nuance hlasu, slovům dáváme

jiný význam

...

Podle našeho převládajícího vzorce

reakce na trauma

se potom buď odmlčíme, ztratíme

ve vnitřním chaosu, přestaneme cítit své tělo,

ocitneme se nikde a jsme ničím

anebo jinde a někým jiným (disociace),

v chaosu vyklidíme prostor (útěk)

anebo jdeme do boje a bojujeme

do hořkého konce

...

Orientace na vnímání nebezpečí

se našim předkům vyplatila, umožnila jim

přežít ve vysoce nepředvídatelném prostředí

A náš mozek je setrvačností evoluce stále

více než nakloněn nebrat v potaz změny

kolem nás a přepnout se do prehistorického módu

Nedostatek bezpečné intimity v dětství

probouzí v naší psychice prehistorické tlaky

A pak nevěříme, děsíme se, zamrzáme,

utíkáme, bojujeme, i když nejde o život

a nejsme schopni využívat

jemnější rozlišovací funkce svého mozku

Když se bojíme, nejsme schopni druhého vnímat,

nejsme zralí na mezilidský kontakt

 

...

Proto je koncept bezpečí často první věcí,

na kterou se vás (verbálně pracující) psycholog

zeptá

Co pro tebe znamená bezpečí?

Kde, s kým, jak se cítíš bezpečně

a kde, jak, s kým pocit bezpečí ztrácíš?

Jak si pocit bezpečí umíš znovu navodit?

...

Toto jsou základní otázky, orientační body

na začátku naší cesty k sobě a druhým

Cesty, která nekončí dotazníkem a několika

vybitými emocemi a posilujícími nápady,

ale postupně nás doveze

zpět do pravěku našeho dětství, na tisíc způsobů

do těla a pocitů malého dítěte,

které je potřeba objevit,

přijmout, projevit, informovat a přepsat

A teprve, až se tělo a psychika drobečka,

kterým jsme kdysi byli, dokáže cítit

zorientovaně a bezpečně,

teprve potom dokážeme číst

- sami sebe i druhé -

i ve svých dospělých tělech

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv