Mozek zaměřený na přežití a mozek zaměřený na učení
Naše tělo je knihovna, napojená
na oba hlavní okruhy „města“
Něco duní u brány a
v knihovním registru
vyskočí zaprášený štítek s obrázkem
A buď se brána rozletí, fanfáry břinkají,
červený koberec se valí a konfety plachtí,
anebo město potemní a střílny
vypláznou jazyky
...
Pokud bylo město v době, kdy bylo mladé
a kdy se tvořil
jeho duch, tradice, legendy, atmosféra...
pod stálým tlakem, vznikne z něj
město vojenské, ostražité, pevně v pase
stažené opaskem uniformy, tak aby
vkuse necítilo strach, který se usadil
v jeho břichu
A stačí jen malé dloubnutí pod pás,
jen kýchnutí za zátylkem
a hledíš do ústí pistole
...
Svoboda a klidné plynutí života
v malých denních radostech
budou v jeho knihovně vyobrazeny
několika rozpitými čarami na štítku,
který v knihovně někdo polil kafem,
párkrát ohořel, několikrát se ztratil
a nakonec ho zastrčili až úplně dozadu
na pomezí oddílů Exotika a Nadpřirozeno
...
Všudypřítomný tlak je ale nesnesitelný,
a tak si vojáci, kteří nemají možnost
žít s rodinami, rozvíjet naplněný život,
dovolují na děvčata, opilí vyrážejí
do nevěstinců, trumfují se
Zdi města se skoro viditelně otřásají
touhou po výstřelku,
po euforickém vybití napětí
...
Tak vypadá mozek a organismus, který je
vlivem traumat zaměřený na holé přežití
Malá, nicotná, kapacita nervového systému
pro zvládání stresu... a stres číhá ve všem
V pohledu procházejícího člověka,
v nevinné otázce partnerově,
ve dveřích, které bouchly, v čaji, který se rozlil
Nervové cesty jsou úzké, hektické a vedou
do slepých uliček, chybí pozitivní vyústění
a napojení zpět na hlavní autostrádu
...
A je tu taky malá, nicotná, kapacita
pro vytváření a prožívání potěšení,
uvolněné radosti
Organismus se musí doslova vyhecovat,
pomoci si neuzemněnou, euforickou
falešnou silou, aby mohl pocítit
pozitivní vzrušení
Jen požitky vytvořené v rámci této
falešné nadvlády nad situací
dokáže přijmout jako bezpečné
...
Pokud by mělo něco přijít zdarma a
ze srdce od druhého člověka,
odmítne to a
- senzoricky, mentálně či citově -
se odpojí
Anebo, zaplaven vjemem, pro který
nemá kapacitu, tlačí, vyplavuje ho
přes uzoučkou nervovou dráhu
slzami dojetí
Reaguje na potenciálně pozitivní vjem
vlastně stresovou reakcí
...
Když mluvím o městě, mluvím o člověku
a když mluvím o mozku, myslím tím vlastně
celé lidské tělo
Naše těla jsou už od dětství nastavená
převážně na bezpečí či nebezpečí
...
Člověk, který vyrostl v ovzduší bezpečné
vazby na mámu a tátu
a bezpečné vzájemné vazby rodičů,
žije v bezpečném vesmíru, mezi lidmi,
kterým rozumí, rozumí sobě, svým emocím,
umí je regulovat, je zaměřený na radost
a každý den nasává nové nuance informací
a učí se rozumět sobě, lidem a světu ještě víc
Jeho mozek je zaměřený na
prožívání a učení
Má přístup k hravosti, smyslovému prožívání,
věnuje se sobě, čas je tu pro něj a užívá si
jeho plynutí v příjemných, smysluplných
aktivitách, vytváří stabilní vztahy
...
Neošetřená dětská zranění snižují
naši kapacitu pro zvládání stresu
i prožívání radosti
Cílem našeho léčení, ať už probíhá
jakoukoliv formou či metodou, je tedy
zvýšit kapacitu nervového systému tak,
abychom mohli prožívat i nevyhnutelný stres
v jakémsi pocitu přijetí a uvolnění
Abychom mohli v uvolnění prožívat
pocit síly
Abychom se mohli i radovat klidně,
nevybičovaně, vnímat nuance situací a
citové i fyzické propojení
Abychom mohli v uvolnění
plnit své cíle, učit se, žít aktivní život
...
Jde to, byť rozšíření i jen jediné
nervové dráhy, přerušení jediné
stresové synapse a odklonění dopravy
přes jinou křižovatku, stojí určitý čas
a zaměření pozornosti
Ale je to neuvěřitelně dobrodružná výprava,
během které se vojenská posádka
postupně stahuje
a do města se stěhují tesaři, pekaři,
cukráři, muzikanti, milenci a rodiny
s veselou drobotinou
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz