Horizontální a vertikální život

24/12/2018

Pamatujete si na pocity kolem randění

z doby, kdy nám bylo „náct“?

Měli jste, jako já, v sobě otázky,

co budete dělat, až vám dojdou

všechny vtipy a zajímavé historky

a co bude ještě dál, až projdete všemi

fázemi přibližování a nezbude nic dalšího,

co by se dalo zdolat a dát?

Vyrůstala jsem bez otce a pro kontakt

s mužskou energií mi chyběl model

Nebyla jsem na tom ale o moc jinak,

než kamarádky, jejichž táta byl vlastně

plochá, vzdálená figura zapasovaná do

bezbarvých, stále se opakujících

denních rituálů, která se občas víc

zhmotnila jen v poryvu hádky s matkou

...

Byla jsem hezká a uměla jsem na sebe

strhnout pozornost, ale chybělo mi

hlouběji usazené sebevědomí,

schopnost vnímat se jako vnitřně bohatá,

jako ta, která vytváří okamžik

i svůj život, neviděla jsem kolem sebe

možnosti a pokud jsem je viděla,

chybělo mi vědomí kapacity a síly

k rozhodování a uskutečnění věcí

Neuměla jsem se otevřít a dát

do sebe druhému nahlédnout,

a tak jsem se dokázala propojit jen

s jednou či několika kamarádkami,

Naše společnost je na tom tak, že by se

skoro dalo říci, že tápání tohoto rozměru

k dospívání prostě patří…

Nevěřím tomu

Myslím, že takto se cítí mladí lidé tehdy,

pokud i jejich rodiče prošli plochou,

odosobněnou, jednoho rodiče zbavenou

či jinak nedostatečnou výchovou

Kdo z vás byl bezpečně a barevně

propojen se svými rodiči?

Čí rodiče měli bohatý, naplňující

osobní i partnerský život a uměli

do hloubky a s citem komunikovat?

A kde se jelo z posledních sil nadoraz,

plnily se silové cíle, domácnost byla

víceméně pouze funkční, vztahy

schématické a prožívání horizontální,

tedy takové, kde jde o běh z A do B,

od jednoho úkolu k druhému?

Toto horizontální prožívání života

se může zdát zpočátku docela v pořádku

K mládí přece patří aktivity, kde je potřeba

napnout síly, zacílit se, zajistit

Vystudovat, zaujmout budoucího partnera,

něco si spolu „užít“, svatba, budování hnízda,

vypiplat děti …

Často se teprve potom, co ten šílený úprk

trochu zpomalí, dostaví otázka,

co dál, co s tím? A uvědomění, že neprožíváme

a nejsme vzájemně ve spojení

V nejhorších případech pak vidíme muže,

někdy i ženy, kolem čtyřicítky, kteří stále

znovu a znovu začínají vztahy, procházejí

jednotlivými body, které lemují každý

počátek vztahu … a po pár týdnech, měsících

či po roce pocítí nudu a vyhoření

Neměli totiž možnost se v dětství naučit,

jak se prožívá život a vztahy do hloubky

Nevědí, že kromě dobývání, zábavy, výbojů

a velkých snů a cílů (horizontální osa),

je tu ještě vertikála a že sestup po ní,

byť nejde o velkou jízdu, spíše o pomalý

speleologický sestup,

je tím největším životním dobrodružstvím

Každodenní hledání sebe a spravedlivé

rovnováhy ve vztazích, je esencí života

Není to úkol na rok, dva, který se

jednou pro vždy odbude a potom bude klid

Není to nutné zlo, je to samotná

náplň života

Pro ty, kteří mají děti, se dokonce

zjemňování citu pro vytváření prostoru,

kde děti mohou vyjádřit cokoliv, jakkoliv

a být pochopeny,

může stát nikdy nekončícím zdrojem

naplnění a vlastního léčení

Život není úprk někam po časové ose,

sbírání poct, akumulace materie,

je to prohlubování vnímání sebe sama

a vylaďování prolínání se světem

formou samostatného i společného tvoření

A ladit můžeme třeba svobodný prostor,

respekt jeden pro druhého,

vzájemné pochopení,

radost z nepovinného tvoření

Z bytí spolu, povídání, držení za ruku,

jen tak, než zase začneme něco dělat

Obě osy se musí prolnout

Každý večer se zeptejte sami sebe:

Dělal jsem i prožíval?

Dělal jsem a neprožíval?

Nedělal jsem, jen příjemně prožíval?

Nedělal jsem a zaseknul se na vertikále?

A pak prostě upravte kurz

Hledejte každý den, jak víc prožít

své vlastní nitro, své tělo, své touhy

a jak lépe poznat lidi kolem sebe a

sdílet s nimi sám sebe

A někdy nás to budou muset naučit

naše děti… protože jsme byli schopni

předat jim anebo aspoň nestát v cestě

jejich přirozené citlivosti, zvídavosti,

jemnosti prožívání

Jako když se ke mně můj malý syn

onehdy v posteli přitulil a pošeptal mi:

„Pojďme si říct věci, které jsme si

ještě nikdy neřekli.“

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články