Návyk na samotu a kompenzace... a mateřství

03/01/2019

 

Malé dítě potřebuje, aby byla

mámina náruč stále dostupná

Pokud dojde k výpadkům, dítě se,

pokud je vazba příliš slabá a tím bolestná,

nakonec stáhne a přestane mámu

aktivně vyhledávat

...

Už ví, že mámina měkká, teplá,

uklidňující přítomnost tu chvíli je

a pak zase není

V mnoha případech deprivovaných

maminek, které samy mají

málo zdrojů a pro svou kompenzaci

závisí na různých činnostech a lidech,

může dokonce platit, že mámina

soustředěná pozornost a blízkost

jsou spíš jen krátké záblesky,

po kterých následují šedá, dlouhá

období severské noci

...

Dítě se zachová tím nejlogičtějším

možným způsobem

Začne pěstovat schopnost zvládat

nedostatek vřelé, úzké vazby a samotu

A později si na ni může vytvořit NÁVYK

...

Svou pozornost zaměří na různé

náhražkové činnosti, například:

- vyhledávání lidí, k nimž nemá

tak silnou citovou vazbu

- fyzickou stimulaci sebe samého

(cucání prstíku, sexuální dráždění...)

- zaplňování a otupování se jídlem,

pitím, nekonečnou četbou

- obsesí nějakým cílem

Tyto strategie pak piluje celý život

...

Dalo by se říci, že v disciplíně

útěku před svým strachem z blízkosti

mají muži před ženami určitou výhodu

Mohou totiž o něco déle udržovat iluzi,

že i bez hlubokých citových vazeb

(nevíme, že je nemáme) žijí naplněný život

To žena je s příchodem mateřství

„brutálně“ vyvržena z hladkého

soukolí svých kompenzací, jimiž

maskuje návyk na vnitřní samotu

a nedůvěru ke skutečné blízkosti

...

Namísto mnoha intelektuálních,

kariérních, sportovních, společenských,

cestovatelských, omamujících

dlátek a dalších hejblátek zapomnění,

je tu každodenní, nekončící realita

vazby na dítě a manžela

...

Celý život je však navyklá

na onen odstup

Její tělo i mysl fungují v rytmu:

- záblesk blízkosti a pak dlouhá,

nyní již naplňující, období kompenzací

Jakýkoliv jiný rytmus je cizí, děsivý

a vyčerpávající

...

Její pozornost a zdroje nejsou

zaměřovány na vytváření struktur

pro naplňující bytí spolu s těmi nejbližšími

Je naprogramována na hyperaktivitu

v hledání samostatných, osamělých činností

či oceňovaných činností

v kruhu kolegů či přátel

...

Co tedy počít s obdobím mateřství?

Velmi často je scénář následující:

život na pokraji sil, péče, jen záblesky

skutečné blízkosti a naplnění, odcizení

a odpor k manželovi plynoucí

z deprivace a projekcí příčin na muže

a v nejbližším možném termínu

(školkový věk dítěte) návrat

k úlevným kompenzacím

= Vychovali jsme další generaci dětí

s návykem na vnitřní, či i vnější, samotu

...

Za tuto situaci nikdo nemůže

Citová deprivace je bohužel host, který

nikdy v historii neodcházel příliš daleko

od lidských obydlí

Někdy ho dál pozvaly těžké materiální

podmínky přežití, jindy, jako třeba dnes,

nevhodný systém žití – fragmentace rodin,

odosobněné porody, kariérní tlaky

...

Promazat a proměnit své dětské programy

je naštěstí možné

Je možné a krásné měnit ono smutné

a mateřství zatěžkávající základní nastavení:

„Je těžké s tebou být, dítě moje, potřebuji být

hodně bez tebe, sama nebo s jinými lidmi.“

...

Pokud se vám podaří jít zpět časem,

v hlubokém procesu navázat kontakt

se svou „ideální“ mámou, prožít a v těle

opakovaně procítit naplňující dětství,

vaše tělesné, emoční i mentální prožívání

se úplně změní

...

Najednou je tu nové paradigma a jakýsi hlas

ve vás malému dítěti říká: „Všechno, co děláme,

děláme proto, abychom byli spolu. Aby to bylo

krásné a zajímavé... Časem budeš chtít

být někde chvíli s kamarádem nebo si sám

něco tvořit a já taky... ale vždycky se budeme

těšit, jak si o všem budeme vyprávět.

Jsi pro mně to nejdůležitější na světě.“

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload