Návyk na samotu a kompenzace... a mateřství
Malé dítě potřebuje, aby byla
mámina náruč stále dostupná
Pokud dojde k výpadkům, dítě se,
pokud je vazba příliš slabá a tím bolestná,
nakonec stáhne a přestane mámu
aktivně vyhledávat
...
Už ví, že mámina měkká, teplá,
uklidňující přítomnost tu chvíli je
a pak zase není
V mnoha případech deprivovaných
maminek, které samy mají
málo zdrojů a pro svou kompenzaci
závisí na různých činnostech a lidech,
může dokonce platit, že mámina
soustředěná pozornost a blízkost
jsou spíš jen krátké záblesky,
po kterých následují šedá, dlouhá
období severské noci
...
Dítě se zachová tím nejlogičtějším
možným způsobem
Začne pěstovat schopnost zvládat
nedostatek vřelé, úzké vazby a samotu
A později si na ni může vytvořit NÁVYK
...
Svou pozornost zaměří na různé
náhražkové činnosti, například:
- vyhledávání lidí, k nimž nemá
tak silnou citovou vazbu
- fyzickou stimulaci sebe samého
(cucání prstíku, sexuální dráždění...)
- zaplňování a otupování se jídlem,
pitím, nekonečnou četbou
- obsesí nějakým cílem
Tyto strategie pak piluje celý život
...
Dalo by se říci, že v disciplíně
útěku před svým strachem z blízkosti
mají muži před ženami určitou výhodu
Mohou totiž o něco déle udržovat iluzi,
že i bez hlubokých citových vazeb
(nevíme, že je nemáme) žijí naplněný život
To žena je s příchodem mateřství
„brutálně“ vyvržena z hladkého
soukolí svých kompenzací, jimiž
maskuje návyk na vnitřní samotu
a nedůvěru ke skutečné blízkosti
...
Namísto mnoha intelektuálních,
kariérních, sportovních, společenských,
cestovatelských, omamujících
dlátek a dalších hejblátek zapomnění,
je tu každodenní, nekončící realita
vazby na dítě a manžela
...
Celý život je však navyklá
na onen odstup
Její tělo i mysl fungují v rytmu:
- záblesk blízkosti a pak dlouhá,
nyní již naplňující, období kompenzací
Jakýkoliv jiný rytmus je cizí, děsivý
a vyčerpávající
...
Její pozornost a zdroje nejsou
zaměřovány na vytváření struktur
pro naplňující bytí spolu s těmi nejbližšími
Je naprogramována na hyperaktivitu
v hledání samostatných, osamělých činností
či oceňovaných činností
v kruhu kolegů či přátel
...
Co tedy počít s obdobím mateřství?
Velmi často je scénář následující:
život na pokraji sil, péče, jen záblesky
skutečné blízkosti a naplnění, odcizení
a odpor k manželovi plynoucí
z deprivace a projekcí příčin na muže
a v nejbližším možném termínu
(školkový věk dítěte) návrat
k úlevným kompenzacím
= Vychovali jsme další generaci dětí
s návykem na vnitřní, či i vnější, samotu
...
Za tuto situaci nikdo nemůže
Citová deprivace je bohužel host, který
nikdy v historii neodcházel příliš daleko
od lidských obydlí
Někdy ho dál pozvaly těžké materiální
podmínky přežití, jindy, jako třeba dnes,
nevhodný systém žití – fragmentace rodin,
odosobněné porody, kariérní tlaky
...
Promazat a proměnit své dětské programy
je naštěstí možné
Je možné a krásné měnit ono smutné
a mateřství zatěžkávající základní nastavení:
„Je těžké s tebou být, dítě moje, potřebuji být
hodně bez tebe, sama nebo s jinými lidmi.“
...
Pokud se vám podaří jít zpět časem,
v hlubokém procesu navázat kontakt
se svou „ideální“ mámou, prožít a v těle
opakovaně procítit naplňující dětství,
vaše tělesné, emoční i mentální prožívání
se úplně změní
...
Najednou je tu nové paradigma a jakýsi hlas
ve vás malému dítěti říká: „Všechno, co děláme,
děláme proto, abychom byli spolu. Aby to bylo
krásné a zajímavé... Časem budeš chtít
být někde chvíli s kamarádem nebo si sám
něco tvořit a já taky... ale vždycky se budeme
těšit, jak si o všem budeme vyprávět.
Jsi pro mně to nejdůležitější na světě.“
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz