Návyk na samotu a kompenzace... a mateřství


Malé dítě potřebuje, aby byla

mámina náruč stále dostupná

Pokud dojde k výpadkům, dítě se,

pokud je vazba příliš slabá a tím bolestná,

nakonec stáhne a přestane mámu

aktivně vyhledávat

...

Už ví, že mámina měkká, teplá,

uklidňující přítomnost tu chvíli je

a pak zase není

V mnoha případech deprivovaných

maminek, které samy mají

málo zdrojů a pro svou kompenzaci

závisí na různých činnostech a lidech,

může dokonce platit, že mámina

soustředěná pozornost a blízkost

jsou spíš jen krátké záblesky,

po kterých následují šedá, dlouhá

období severské noci

...

Dítě se zachová tím nejlogičtějším

možným způsobem

Začne pěstovat schopnost zvládat

nedostatek vřelé, úzké vazby a samotu

A později si na ni může vytvořit NÁVYK

...

Svou pozornost zaměří na různé

náhražkové činnosti, například:

- vyhledávání lidí, k nimž nemá

tak silnou citovou vazbu

- fyzickou stimulaci sebe samého

(cucání prstíku, sexuální dráždění...)

- zaplňování a otupování se jídlem,

pitím, nekonečnou četbou

- obsesí nějakým cílem

Tyto strategie pak piluje celý život

...

Dalo by se říci, že v disciplíně

útěku před svým strachem z blízkosti

mají muži před ženami určitou výhodu

Mohou totiž o něco déle udržovat iluzi,

že i bez hlubokých citových vazeb

(nevíme, že je nemáme) žijí naplněný život

To žena je s příchodem mateřství

„brutálně“ vyvržena z hladkého

soukolí svých kompenzací, jimiž

maskuje návyk na vnitřní samotu

a nedůvěru ke skutečné blízkosti

...

Namísto mnoha intelektuálních,

kariérních, sportovních, společenských,

cestovatelských, omamujících

dlátek a dalších hejblátek zapomnění,

je tu každodenní, nekončící realita

vazby na dítě a manžela

...

Celý život je však navyklá

na onen odstup

Její tělo i mysl fungují v rytmu:

- záblesk blízkosti a pak dlouhá,

nyní již naplňující, období kompenzací

Jakýkoliv jiný rytmus je cizí, děsivý

a vyčerpávající

...

Její pozornost a zdroje nejsou

zaměřovány na vytváření struktur

pro naplňující bytí spolu s těmi nejbližšími

Je naprogramována na hyperaktivitu

v hledání samostatných, osamělých činností

či oceňovaných činností

v kruhu kolegů či přátel

...

Co tedy počít s obdobím mateřství?

Velmi často je scénář následující:

život na pokraji sil, péče, jen záblesky

skutečné blízkosti a naplnění, odcizení

a odpor k manželovi plynoucí

z deprivace a projekcí příčin na muže

a v nejbližším možném termínu

(školkový věk dítěte) návrat

k úlevným kompenzacím

= Vychovali jsme další generaci dětí

s návykem na vnitřní, či i vnější, samotu

...

Za tuto situaci nikdo nemůže

Citová deprivace je bohužel host, který

nikdy v historii neodcházel příliš daleko

od lidských obydlí

Někdy ho dál pozvaly těžké materiální

podmínky přežití, jindy, jako třeba dnes,

nevhodný systém žití – fragmentace rodin,

odosobněné porody, kariérní tlaky

...

Promazat a proměnit své dětské programy

je naštěstí možné

Je možné a krásné měnit ono smutné

a mateřství zatěžkávající základní nastavení:

„Je těžké s tebou být, dítě moje, potřebuji být

hodně bez tebe, sama nebo s jinými lidmi.“

...

Pokud se vám podaří jít zpět časem,

v hlubokém procesu navázat kontakt

se svou „ideální“ mámou, prožít a v těle

opakovaně procítit naplňující dětství,

vaše tělesné, emoční i mentální prožívání

se úplně změní

...

Najednou je tu nové paradigma a jakýsi hlas

ve vás malému dítěti říká: „Všechno, co děláme,

děláme proto, abychom byli spolu. Aby to bylo

krásné a zajímavé... Časem budeš chtít

být někde chvíli s kamarádem nebo si sám

něco tvořit a já taky... ale vždycky se budeme

těšit, jak si o všem budeme vyprávět.

Jsi pro mně to nejdůležitější na světě.“

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square