Projektivní identifikace (Fénix v nás)


Jedním z psychologických fenoménů,

který s námi žije v našich útulných domácnostech,

den co den, neviděn, nepochopen a nedoceněn,

je projektivní identifikace

...

V dětství jsme byli často nuceni se vzdát

některých svých lidských kvalit:

své síly, spontánnosti, dokonce kreativity,

vyjadřování nepříjemných pocitů, autenticity

Jak se ale vzdát něčeho, co nám bylo dáno

přírodou, jak se vzdát sám sebe?

Nejde to a tyto zdravé síly se nikdy

nepřestanou snažit prokopnout tu zatuchlou

krabici od bot kdesi pod hladinou vědomí

...

Jedním ze způsobů, jak být blízko ztracené části

sebe, která je tak trýznivě uvězněna v lepence,

je najít si partnera, který tuto vlastnost

svobodně projevuje

...

Chvíli pak jde vše dobře a ve sladké závrati

můžeme dosyta obdivovat partnerovu

sílu, spontánnost, kreativitu, svobodně

projevované špatné nálady, autenticitu

Po čase se však někde v nás probudí onen soudce

(internalizované dávné rodičovské hlasy),

který kdysi poslal naši vlastní

sílu a autenticitu do kriminálu,

a proto nemůžeme dopustit, aby jakékoliv jiné,

byť partnerovy, podvratné svobodné živly

jen tak na volno běhaly kolem

...

Přichází fáze, kdy začneme kritizovat

a, v souladu s notami uloženými ve své paměti,

jeho vlastnosti oznámkujeme jako

bezcitnost, sobectví, uřvanost, chaos,

negativitu a podobně

...

A v této chvíli potenciálně přichází na řadu

zlato projektivní identifikace

Pokud partner

(terapeut, učitel, dokonce dítě, kdokoliv)

unese naše nařčení,

- doslova se používá slovo „metabolizuje“ -

a dokáže si s laskavostí své projevy ustát,

může se stát zázrak: rehabilituje je tím

i pro nás

A ta stará plesnivá krabice

se otevře a najednou i my vnímáme

sílu jako sílu, a ne bezcitnost či krutost

Spontánnost jako projev vnitřní svobody

a ne nebezpečný, ohrožující chaos

Schopnost projevovat emoce jako úlevu

a autentický projev, ne jako negativismus,

který zatěžuje okolí či je projevem slabosti

...

Váš drahý na vás může nevražit

nebo dokonce křiknout

a vy máte ve své mentální mapě už nového

autopilota, který si brouká:

Aha, teď testuje, jak pevná jsem

ve své (například) svobodě

Můžu mu vyhovět, trochu se zmenšit

a oba můžeme sedět na svých krabicích,

anebo můžu s láskou svobodu

rehabilitovat i pro něj

Možná už je od ní jen na půl kroku

...

A stejné platí i pro vaše děti

Často se lidé ptají: „Dá se ještě něco udělat

pro moje dospělé děti?

To nebo ono jsem pokazil.“

Ano, dá!

Cokoliv jsme pro ně zavřeli do

sklenic od zavařenin a krabic od bot,

vše, co jsme jim zakázali, o co jsme je

ochudili, co jsme jim vnutili,

můžeme z nich znovu sejmout,

ale pouze pokud jsme se sami vyvinuli

za svá dřívější omezení

Pomoci jim můžeme svým vlastním příkladem

toho, jak být svobodný, odvážný, ryzí

Časem se s ním identifikují

...

Zprvu ale budou protestovat a budou nás

testovat

Neberte si to osobně – váš partner

ve vás ve skutečnosti testuje

své vlastní rodiče, a vaše děti vlastně

bojují na straně vašeho dřívějšího,

zraněnějšího já

...

„Projektivní identifikace“

Myslete na ni každý den

a přeměňte neplodné hádky a hry

v ten nejkrásnější projekt, který

jste kdy měli

Pozotevírejte ty staré truhly a truhlíky

a pusťte bubáky ven

Ve skutečnosti jsou to

nádherní fénixové

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square