Projektivní identifikace (Fénix v nás)
Jedním z psychologických fenoménů,
který s námi žije v našich útulných domácnostech,
den co den, neviděn, nepochopen a nedoceněn,
je projektivní identifikace
...
V dětství jsme byli často nuceni se vzdát
některých svých lidských kvalit:
své síly, spontánnosti, dokonce kreativity,
vyjadřování nepříjemných pocitů, autenticity
Jak se ale vzdát něčeho, co nám bylo dáno
přírodou, jak se vzdát sám sebe?
Nejde to a tyto zdravé síly se nikdy
nepřestanou snažit prokopnout tu zatuchlou
krabici od bot kdesi pod hladinou vědomí
...
Jedním ze způsobů, jak být blízko ztracené části
sebe, která je tak trýznivě uvězněna v lepence,
je najít si partnera, který tuto vlastnost
svobodně projevuje
...
Chvíli pak jde vše dobře a ve sladké závrati
můžeme dosyta obdivovat partnerovu
sílu, spontánnost, kreativitu, svobodně
projevované špatné nálady, autenticitu
Po čase se však někde v nás probudí onen soudce
(internalizované dávné rodičovské hlasy),
který kdysi poslal naši vlastní
sílu a autenticitu do kriminálu,
a proto nemůžeme dopustit, aby jakékoliv jiné,
byť partnerovy, podvratné svobodné živly
jen tak na volno běhaly kolem
...
Přichází fáze, kdy začneme kritizovat
a, v souladu s notami uloženými ve své paměti,
jeho vlastnosti oznámkujeme jako
bezcitnost, sobectví, uřvanost, chaos,
negativitu a podobně
...
A v této chvíli potenciálně přichází na řadu
zlato projektivní identifikace
Pokud partner
(terapeut, učitel, dokonce dítě, kdokoliv)
unese naše nařčení,
- doslova se používá slovo „metabolizuje“ -
a dokáže si s laskavostí své projevy ustát,
může se stát zázrak: rehabilituje je tím
i pro nás
A ta stará plesnivá krabice
se otevře a najednou i my vnímáme
sílu jako sílu, a ne bezcitnost či krutost
Spontánnost jako projev vnitřní svobody
a ne nebezpečný, ohrožující chaos
Schopnost projevovat emoce jako úlevu
a autentický projev, ne jako negativismus,
který zatěžuje okolí či je projevem slabosti
...
Váš drahý na vás může nevražit
nebo dokonce křiknout
a vy máte ve své mentální mapě už nového
autopilota, který si brouká:
Aha, teď testuje, jak pevná jsem
ve své (například) svobodě
Můžu mu vyhovět, trochu se zmenšit
a oba můžeme sedět na svých krabicích,
anebo můžu s láskou svobodu
rehabilitovat i pro něj
Možná už je od ní jen na půl kroku
...
A stejné platí i pro vaše děti
Často se lidé ptají: „Dá se ještě něco udělat
pro moje dospělé děti?
To nebo ono jsem pokazil.“
Ano, dá!
Cokoliv jsme pro ně zavřeli do
sklenic od zavařenin a krabic od bot,
vše, co jsme jim zakázali, o co jsme je
ochudili, co jsme jim vnutili,
můžeme z nich znovu sejmout,
ale pouze pokud jsme se sami vyvinuli
za svá dřívější omezení
Pomoci jim můžeme svým vlastním příkladem
toho, jak být svobodný, odvážný, ryzí
Časem se s ním identifikují
...
Zprvu ale budou protestovat a budou nás
testovat
Neberte si to osobně – váš partner
ve vás ve skutečnosti testuje
své vlastní rodiče, a vaše děti vlastně
bojují na straně vašeho dřívějšího,
zraněnějšího já
...
„Projektivní identifikace“
Myslete na ni každý den
a přeměňte neplodné hádky a hry
v ten nejkrásnější projekt, který
jste kdy měli
Pozotevírejte ty staré truhly a truhlíky
a pusťte bubáky ven
Ve skutečnosti jsou to
nádherní fénixové
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz