Kam se poděl smích?

Všímáte si ještě někdy,

jak moc se děti spolu nasmějí?

Anebo náctiletí...

Skupinka výrostků anebo slečen

v tramvaji

Jak hledají, čemu se zasmát

a čím rozesmát kamarády

Kam se to později poděje?

Kdo to z nás vysaje?

Leží někde za městem podivně

se otřásající skládka, kde

ve vrstvách hnijí a kamení salvy

i trylky našeho dětského smíchu?

...

My lidi se smějeme, když jsme uvolnění

anebo... když přepětí už vyhodilo pojistky,

smutní akrobati si pomalovali obličeje

a v saltech hysterického smíchu se nás

jakýsi sebezáchovný mechanismus

snaží uvolnit, skoro proti naší vůli

...

Jak jsme se dostali do takového napětí?

Je to pokaždé stejné

Strach, stud, pocity viny, že jsem špatný

Rostou nenápadně v dětství

na malých věcech, skládají se

Tu se na nás utrhne přetížená máma,

tu špatně naložený táta

Hodně osobní věty: TY JSI,

TY NEJSI, TY NIKDY NEBUDEŠ,

TY VŽDYCKY BUDEŠ

A nikdo už nám pak neřekne:

Promiň, je to o mně, ne o tobě,

ty jsi v pořádku

...

Kdesi v bubnu automatické pračky

dětské duše se ty věty chaoticky

převracejí, mísí a vznikají nové

Opravdu jsem špatný?

Ne, vy jste zlí!

Ale táta mi koupil hračku, není zlý.

Máma se o mně stará, není zlá.

Tak kdo je zlý?

Asi jsem to opravdu já.

Ale ne! Zlobím se.

Ale jak můžu, když mi máma čte

a táta mě vezme na kolo?

...

Rodinná logika:

Mně je špatně či já se zlobím,

protože TY (něco)...

se nám zažere do těla

A máma, táta se zlobí často

...

Asi jsem opravdu špatný

Musím se snažit

A taky se moc nesmát

„Já jsem to neudělal schválně, tati!“

„Tak proč se směješ?“

Anebo „Ty se budeš ještě smát?“

Anebo „Tobě se to směje, o nic

se nestaráš.“

...

S jinými dětmi a kamarády

je mi líp, směju se,

v pubertě dokonce revoltuju

a špatní jsou oni, rodiče (!),

Ale v dospělosti se to všechno

v partnerském vztahu vrátí

Zase s někým žiju, potkávám se

u snídaně, zase mi někdo koupí

dárek, jde se mnou na kolo

Máma a táta jsou v partnerovi zpátky

...

Všechno to ožívá

Musím se snažit nebýt špatný,

ale často se zlobím

a pak si to zase vymlouvám...

Automatická pračka si mě

přehazuje shora dolů, ždímá

...

Jsem pod tlakem

Tlačím na sebe, abych byl lepší

Tlačím na sebe, abych se nezlobil

Občas tlačím na partnera

a pak zase na sebe

...

Tlak, tlak

Toužím si někam odskočit

a cítit se lépe

Hystericky, nárazovou vlnou

se uvolnit, jen někdy smíchem

- v tomhle stavu je totiž dost těžké

pěstovat si veselé kamarády

A tak se častěji pokusím uvolnit

v náruči milence nebo milenky

či nějakým jiným výbojem

nebo útěkem

...

My ale nepotřebujeme velké výboje,

nepotřebujeme se uvolňovat

rázovými vlnami cest kolem světa,

opíjením se, silovým nakupováním

ani rázným rozchodem

A nepotřebujeme se ani svírat,

makat a dokazovat druhým,

jak jsme dobří a jde nám o jejich blaho

...

Potřebujeme jen hledat cesty,

jak vnímat, že jsme v pořádku

Hledat důvody pro uvolnění

a smích

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz